Babička je paní, která nemá své vlastní malé děti. Má je ale ráda, i když nejsou její.
Dědeček je taky babička, ale je to pán. Chodí s klukama na ryby a vypráví o rybolovu a o všem možném.
Babičky nemusejí nic dělat, jenom přicházejí na návštěvu. Jsou už staré a nemůžou moc běhat ani skákat. Zato s námi mohou jít na pouť a musejí mít hodně peněz, abychom se dost povozili na kolotoči. Nebo aby nám koupily cukrovou vatu.
Když jdeme s babičkou ven, často se zastavuje a ukazuje nám všelijaké pěkné věci, jako barevné listy nebo kaštany, nebo housenky a motýly. Babičky nikdy neříkají „Pojď rychleji“.
Taky mají brýle a můžou si vyndat zuby. Umějí odpovídat na otázky jako „Proč pes honí kočky?“, „Odkud se bere vítr?“ a „Kde má červ hlavu?“.
Když nám babičky čtou z knížky, nevynechávají nikdy ani kousek a taky neříkají, že tuhle pohádku už jsme přece četli.
Každý by se měl snažit mít babičku, protože babičky jsou jediní dospělí lidé, kteří mají volný čas pro děti …
Den, kdy jsem přestala spěchat
Víš, jak tě mám rád?
Nežijte jen pro děti!