Jistou módou poslední doby je pozornost věnovaná introvertům. Články o tom, jak s nimi jednat, abychom se nedotkli jejich křehké psychiky, se střídají s pracemi umělců, zobrazujících a popisujících introvertní hrdiny nebo modely. Abychom dodrželi rovnováhu, přinášíme dnes text věnovaný extrovertům. Je čas upřesnit obecně přijatý zjednodušený obraz těchto lidí jakožto mírně či více vlezlých typů, kteří neustále brebentí a na tváři mají věčný úsměv.
1. Extroverti nenavazují blízké vztahy se všemi okolo.
Překvapivý objev číslo jedna. No ano, skutečně můžeme mít stovky známých, kámošů i přátel, lidí, se kterými se dá jen tak pokecat u piva, ale blízké přátele bychom prakticky vždycky mohli spočítat na prstech jedné ruky. To, co lidé kolem nás občas pokládají za krajní, až šokující otevřenost, jí ve skutečnosti vůbec není. Většina skutečností, kterou o sobě extroverti ochotně sdělí v rozhovoru, není než to, co je „veřejně dostupné“.Klidně a bezstarostně se o ně podělíme, protože zrovna vy s největší pravděpodobností nejste ani zdaleka jediný, komu jsou známé.
Skutečná důvěra se rodí dlouho, prověřuje ji čas a co je velmi důležité, bývá vzájemná. Ostatně, důvěra je vždycky věc poněkud křehká. S psychickým typem člověka to nemá nic společného.
2. Extroverti nemusejí být v jednom kuse nablízku tomu, koho milují.
Je nám podstrkován obrázek, kde bledý, nešťastný introvert se ukrývá v křišťálové kouli a rtuťovitý extravet k němu natahuje dotěrné ručky ve snaze toho trpitele z koule vytřepat, přitisknout k sobě a nejlíp mu rovnou přisednout uši, aby se nemohl vzdálit. Zdůrazňujeme rovnou, že nejsme žádní maniaci. Nebudeme z vás mámit rozhovor ani lásku všemi možnými způsoby. Určitě se na vás nepověsíme a taky vás nebudeme rukama nohama tahat všude s sebou. Nemáme to zapotřebí. Už jenom proto ne, že energii čerpáme z kontaktu s různými lidmi. Proto se nikdy nemůžete stát naším kontaktem jediným.
Samozřejmě, že rádi trávíme co nejvíc času s milovanou osobou. Extroverti však mají jasno v tom, co znamená osobní prostor a čas. A krom toho – a to je překvapivý objev číslo dvě – někdy se nám neobyčejně líbí mlčet s těmi, které milujeme. To je naprostá pravda.
3. Extroverti také rádi poslouchají, nejenom mluví.
Někteří lidé mají za to, že „extrovert“ a „žvanil“ jsou synonyma. Rádi si popovídáme, to je pravda. Ale mnohem důležitější je pro nás odezva, partnerova reakce, jeho názor, jeho odpověď. Styk s lidmi přece není jednostranný proces, nehledě na to, že mluvení bez přestávky nám nedodá energii. Naopak, vyčerpá všechny naše zdroje. Podstatou extrovertova styku s prostředím je výměna. Výměna znamená vzájemnost, výdej i příjem na obou stranách.
4. Extrovert a egoista nejsou jedno a to samé.
Vlezlý, nikdy nezavře pusu, pořád má v zásobě milion historek o tom, koho má nejradši – totiž o sobě samém. Takové je typické mínění o extrovertovi. Když ale pohlédneme pravdě do očí, musíme přiznat, že soustředěn výhradně na sebe může být člověk jakéhokoli psychického typu. I mezi introverty najdeme velké množství lidí ochotných myslet výhradně na vlastní pohodlí a na nic jiného. Mají pro to skvělé vysvětlení a omluvu: „Jsem introvert, jsem pohroužený sám do sebe, je mi to dáno“. Extroverti zkrátka musejí víc sledovat okolí, protože musejí ustavičně navazovat komunikaci. Starost o blízkého člověka je však pro extroverta často naprostou prioritou.
Stručně řečeno, jestliže váš partner nehledí na váš názor a nezajímá ho, jak se cítíte, nevypovídá to nic o tom, jestli je extrovert nebo introvert. Nejspíš ze všeho je naprosto zahleděný sám do sebe.
5. Extrovert je zranitelný.
Vytříbená duševní organizovanost rozhodně není výsadou introvertů. Ano, extrovertovi mnohé proletí kolem uší, mnohé si nebere k srdci, jak by měl. Učíme se zkrátka informace získané od jiných filtrovat a podržet jen to, co má význam. Cizím emocím moc velký význam nepřičítáme. Nejsme ale necitelní, žádný z nás nemá hroší kůži. Pro své blízké, pro ty, s nimiž máme skutečně důvěrné vztahy, jsme snadno zranitelní, protože dobře znají naše slabé stránky.
6. Extroverti mají dobrý vztah k introvertům.
Kde je napsáno, že by se extrovert a introvert nemohli snášet? Naopak, protivy se přece přitahují a mohou naprosto v pohodě koexistovat. Introvert někdy potřebuje trochu protřepnout a extrovert si rád vychutná klidný a tichý večer s tím, koho má rád. Mohou to být ideální partneři v rozhovoru. Prostě jen každý z nich vyznává svůj vlastní způsob „dobíjení“. Introvert v samotě, extrovert ve styku s jinými lidmi. K navázání harmonického vztahu je třeba jen pochopit, že svět se neskládá pouze z nich dvou. Takové pochopení nevychází ani z extraverze, ani z introverze, ale z obyčejného zdravého rozumu a vzájemné úcty.
7. Krize prožívají extroverti bolestně.
Těžké chvíle bohužel navštěvují v životě každého a když shoří extrovert, pak většinou úplně na popel. Je tomu tak proto, že na rozdíl od introvertů nemáme nevyčerpatelnou vnitřní rezervu, která by nás napájela v kritickou chvíli. Musíme neustále hledat vnější zdroje a pokud z nějakého důvodu dojde k selhání systému, bývá jeho uvedení do chodu trýznivým procesem. Nemáme sklon se sami v sobě pitvat, takže nás jen tak něco neskosí, ale když už to nastane, potřebujeme hodně času, sil a často i něčí pomoci, abychom se dali dohromady.
8. Extroverti nemilují všechny lidi.
A víc než to, čistě důvěrně vám prozradím, že dokonce můžou mít někoho speciálně neradi. Pokud se na vás zcela neznámý člověk vrhá, aby vás sevřel do objetí, není to extrovert, ale jakýsi podivný typ. Dejte si na něj pozor a rychle se vzdalte.
Extroverti milují komunikaci. Komunikace je jejich způsobem existence. Někteří třeba nemohou vystát hlučné večírky a velké společnosti, zato však tráví nekonečné hodiny na chatu či jinou internetovou komunikací. A je naprosto jisté, že všechny rádi nemáme. Vznik sympatie či antipatie je spojen se zvláštnostmi povahy, výchovy, s přítomností či absencí společných zájmů a dalšími různorodými faktory a absolutně nesouvisí s psychickým typem člověka.
9. Extroverti nejsou prázdní.
Vytrvale přežívá mýtus o tom, že bohatý vnitřní svět je výhradní výsadou introvertů. To má zhruba takovou logiku, jako připisovat sladkou chuť pomeranče jeho oranžové barvě. Extraverze člověku nijak nebrání, aby byl sečtělý, aby měl rozhled, různé zájmy a bohatou erudici. Náklonnost ke kontaktu s lidmi, nebo její absence tvoří pouhou část lidské osobnosti a nejsou nijak spojeny s jejím rozumovým a duchovním rozvojem.
10. Jste něčím zvláštní, pokud si vás vybral extrovert.
Nebo introvert. Nebo ambivert :). Ve skutečnosti ovšem je každý vztah zvláštní a ze svého psychotypu raději nebudeme dělat nějaký kult. Určitě není špatné, jste-li vyzbrojeni znalostmi o zvláštnostech svého partnera. Ale mnohem lepší je, je-li vaší hybnou silou láska a touha pečovat o něj. Konec konců je to právě láska, která pomáhá zvládnout a překonat všechny těžkosti. To je pravda nesčíslněkrát potvrzená časem a miliony šťastných dvojic.
S. Gorbunová
20 znaků extrovertního introverta
20 věcí, které pochopí jenom introvert