Náš život je tetris. Tak nezkoušejte hrát šachy.

Život bývá často přirovnáván ke hře. Tor Bair názorně objasňuje pravidla na příkladu tetrisu a šachu.

Šachy jsem hrál od sedmi let. Naučily mě trpělivosti, výdrži a umění kriticky hodnotit situaci. Jsou to důležité návyky. Pomáhají člověku vyrovnat se s různými životními těžkostmi. Opravdu vážně jsem se šachu věnoval až do svých patnácti. Pak jsem se rozhodl ho nechat. Zhruba v té době jsem získal svůj první mobil. Tehdy ještě neexistovaly sociální sítě, ani přístup na Internet, ale telefon mi daroval novou oblíbenou hru: tetris. Díky němu jsem si uvědomil, jak se náš život téhle prosté hře podobá. Na rozdíl od šachu, který je ve skutečnosti imitací válečné bitvy.

Ukážu vám čtyři základní rozdíly. Možná, že stejně jako kdysi já, nehrajete podle těch správných pravidel.

1. Jediným tvým protivníkem v životě jsi ty sám

Od dětství jsem hledal, s kým bych se popral, koho bych obvinil a snažil jsem se někomu dokázat, že nemá pravdu. Představoval jsem si nepřátele i tam, kde žádní nebyli, protože bojovat bylo přece tak snadné. To je myšlení šachisty. Jenomže mi bránilo v pohybu vpřed.

V tetrisu hraje člověk jenom proti času a nekonečnému proudu kostiček padajících zeshora. Musí se soustředit, protože musí kostičky rovnat určitým způsobem. Nemá se na koho vymlouvat.

Ve skutečnosti je život vnitřní hra. Žádní nepřátelé, žádné správné či nesprávné kroky vedoucí k výhře protivníka. Počet bodů může růst do nekonečna, stačí vyvinout patřičné úsilí. Narůstá rychleji, nebo pomaleji, podle toho, jak moc se člověk snaží.

2. Život není stále složitější, je jen rychlejší

Jsou hry, jejichž průběh je stále zapeklitější. Jako šachy. Tahy jsou pořád složitější, rozhodovat se je pro hráče stále obtížnější.

V tetrisu je všechno jinak. Hra se od začátku až do konce nemění. Jediné, co se mění, je rychlost. Kdybyste hráli tetris pomaloučku po celý život, nejspíš byste nikdy neprohráli. Sotva by vás to unavilo. Nejčastěji však, když hrajeme tetris, schválně si to děláme složitější. Nechceme sestavit jednu, ale hned čtyři řady najednou. Je to tak zajímavější, ne?

Dlouhou dobu jsem se v životě řídil šachovými pravidly. A pořád jsem si všechno dělal těžší, protože jsem viděl problémy tam, kde žádné nebyly. Život ale nemá být stále těžší. Věkem jsme moudřejší, také více vyděláváme a roste naše nezávislost. Nejsme povinni vyhledávat těžkosti, jenomže my je stejně hledáme. Seberealizace je pro člověka velmi důležitá.

Život se však zrychluje. S každým prožitým dnem se naše vnímání času mění, zdá se nám, že letí daleko rychleji. Povinností přibývá a to, co by nám mělo dělat radost, nás dráždí, nebo si toho ani nevšimneme. Východiskem je učit se – stejně jako v tetrisu – zvládat život ve vysoké rychlosti. Řídit své vědomí, chování i čas.

3. Život je nepředvídatelný

V šachu existuje pro každou situaci ten nejlepší tah. Můžete zahnat protivníka do rohu a znát hru na dvacet tahů dopředu. Jsou tu pevná pravidla, výchozí postavení figur je vždycky stejné a pohybovat se mohou pouze určitým způsobem. Šachy jsou uzavřený systém, náhodné události v něm nemají místo.

A v tetrisu? Jediné, co víte, je, jak vypadá další kostička. Hrajete v přítomné chvíli a nemůžete předvídat, co bude dál. Nemůžete si nalhávat, že snad dokážete řídit budoucnost.

Život je nepředvídatelný. Události se mohou vyvinout jakkoli a přesně odhadnout důsledky svého jednání není možné. Nepokoušejte se uhodnout, jakou kostičku vám život přihraje. Dělejte to, co záleží na vás, ale nesnažte se mít pod kontrolou všechno.

4. V životě nejsou žádní vítězové

V šachu přesně víte, že jste zvítězili, když dáte mat soupeřovu králi. Vidíte výsledky turnaje a můžete pocítit uspokojení. Pamatuji si den, kdy jsem přestal hrát šachy. Tenkrát jsem právě vyhrál turnaj. A necítil jsem nic. Tak jsem pochopil, že fakticky jsem vlastně prohrál.

Rozhodnutí přestat se šachu věnovat nebylo snadné, trochu mě to lekalo. Ale pak se mi ulevilo. Měnilo se moje myšlení a perspektivy se definitivně vyjasnily.

Začal jsem hrát tetris. Rozhodl jsem se hrát každý den. Ne kvůli vítězství, ale kvůli hře samé. Jak dlouho budu hrát, jakou rychlostí to dokážu a kolik naberu bodů? Hrou si trénuju rozhodnost, pozornost, vůli pokračovat i bez možnosti ovlivnit konečný výsledek.

Žít se taky má pro život samý. Není třeba hledat soupeře a snažit se mít vývoj pod kontrolou. Měli bychom pochopit, že všechno je to jen otázka perspektivy. Šachy i tetris vyžadují trpělivost, rozhodnost a svobodu mysli.

Vyberte si tu správnou hru, protože jen vy sami určujete, podle jakých pravidel budete hrát.

Tor Bair