Přestaň se odmítat

Chraň se jakéhokoli odsuzování – jak jiných, tak sebe sama. Vyvaruj se sklonu ustavičně se soudit a klást si za vinu problémy ve vztazích. Takové sebemrskačství nemá nic společného s vyrovnaností. Je to jedna z forem sebezavržení, kdy člověk popírá všechno dobré a krásné, co v něm je, nebo to alespoň zlehčuje.

Pokud ti přátelské vztahy nevycházejí, tvá slova jsou odmítána a projevy náklonnosti se setkávají s lhostejností, je holý nesmysl dávat vinu sobě. Není na tom zrnko pravdy a navíc tě to zraňuje. Pokaždé, když odmítneš sám sebe, bezděky si idealizuješ ostatní. Toužíš být s těmi, které pokládáš za lepší a silnější, než jsi ty; s lidmi podle tebe chytřejšími a nadanějšími, než jsi sám. Sám v sobě tak rozvíjíš emocionální závislost na nich. Oni však mají jediné přání: vzdálit, se z tvého dosahu, protože tvá idealizující očekávání prostě nemohou naplňovat. Načež se začínáš obviňovat s ještě větší intenzitou a ocitáš se v bludném kruhu sebezavržení a stále větší potřeby chvály od jiných lidí.

Přestaň odmítat sám sebe jakýmkoli způsobem. Přiznej si vlastní nedostatky, ale nepřehlížej své přednosti. Žij mezi lidmi jako mezi sobě rovnými. Zbavíš se žárlivosti a přehnaných nároků a uvidíš, že poznáš opravdovou vzájemnou lásku i přátelství.

Henri Nouwen