Začít znovu, bez ohledu na věk

Mé sestře je třicet. Měla dost odvahy, aby začala nový život. Odešla z dobrého místa, na kterém byla osm let a začíná nanovo. Říkám rovnou, že starosti si o ni nedělám, protože z celé naší rodiny nevěřím nikomu tak, jako právě jí.

Fascinují mě lidé schopní začít znovu, nehledě na věk. Vyplout na širý oceán, opustit komfortní zónu, je pro dospělého daleko těžší, než pro dítě.Pokud to dokážete, žije ve vás někdo hodně mladý věkem, ale velmi dospělý svým duchem.

Jsem šťastná, že podobnými příklady jsem obklopena.

Maminka zasvětila život rodině a po pětadvaceti letech se vrátila ke své životní lásce – výuce hudby. Je velké štěstí ji pozorovat a když to vyjde, poslouchat hru jejích žáků – dneska a pak třeba za měsíc… Z dětí, které neznají ani notu, se postupně mění v muzikanty.



Dědeček se v pětašedesáti stal psím holičem. Taková profese skutečně existuje. Chápete to? Naučil se stříhat pudly!

Je důležité neulpět na tom, co jsme se naučili. Pokračovat v hledání sebe sama, dokud nenajdeme To Své.

Podporujte se v tom a podporujte své blízké.

Hlavní je se do věci pustit. Dál už vás cesta jako zkušený řidič povede sama, to vám zaručuju.

P.S. Sama za sebe jsem ráda, že když jsem dokončila fakultu psychologie, uložila jsem svůj červený diplom do krabice od bot do skříňky pod stropem a šla jsem jinou cestou. A budu-li cítit potřebu opustit i tuhle zvolenou cestu, udělám to s jistotou. V krabici od bot je ještě dost místa.

Práce by měla být taková, že když nás v noci vzbudí, radujeme se, že nespíme a svou věc děláme s úsměvem třeba zadarmo. Já jsem třeba dneska v noci nespala. A jsem moc ráda.

T.Karlyuka