16 nepříjemných pocitů, které nám ukazují, že jsme na správné cestě.

Každý člověk kráčející cestou vlastního rozvoje chápe, že se to neobejde bez určitého nepohodlí. Velmi často si však projevy nepohodlí pleteme s nezdary a smůlou, začínáme si stěžovat, nebo ještě hůře, začínáme se veškerým změnám vyhýbat. Jak ale ukazuje zkušenost, všechny ty výhody, o které usilujeme, leží právě mimo hranice navyklého pohodlí. Existuje přinejmenším šestnáct nepříjemných pocitů signalizujících, že jsme na správné cestě změn.

Diskomfort je neoddělitelnou součástí změn.

Bohužel si ho často pleteme se smůlou a ve snaze se jí vyhnout se vyhýbáme i změnám. Přitom však máme-li získat nový pohled na svět a zbavit se omezujících názorů, máme-li sami sebe motivovat k reálným změnám, je pocit určitého diskomfortu zkrátka nevyhnutelný. Diskomfort je tedy signálem, který může být velmi často velice užitečný.

Pocit, při němž doslova znovu prožíváte své dětské obavy.

Zjišťujete, že se ve svém dospělém životě znovu střetáváte s problémy, s nimiž jste bojovali jako dítě. A i když to na první pohled může budit dojem, že jste si z nich tenkrát neodnesli patřičné ponaučení, ve skutečnosti to znamená, že si začínáte uvědomovat, proč myslíte a cítíte právě takhle a ne jinak. A to je první krok ke změnám.

Pocit «zmatenosti» a bezcílnosti.

Pocit zmatenosti je ve skutečnosti příznakem větší přítomnosti ve vlastním životě. Méně žijete vzpomínkami a zanášíte se myšlenkami na budoucnost, zato jste více přítomni v současnosti. Dokud si nezvyknete, bude se vám zdát, že jste prostě sešli z cesty. Je třeba si uvědomit, že je tomu právě naopak.

„Zatemněnost levé hemisféry“.

Častěji využíváte pravou polovinu mozku (více spoléháte na intuici a emoce). Proto se vám může zdát, že funkce levé hemisféry začaly nějak ztrácet na síle. Náhle je pro vás těžké se soustředit, organizovat si věci a pamatovat si podrobnosti. Emoce se začínají prosazovat, když „se rozhodnou“ dosáhnout uznání. Měli bychom přestat se jim vzpírat a klást jim odpor. Abychom nad nimi získali moc, je třeba místo kladení odporu si je uvědomit.

Narušení spánkového režimu.

Budete spát mnohem více nebo mnohem méně než obvykle, budete se probouzet uprostřed noci, protože nedokážete přestat nad čímsi přemýšlet. Budete přeplněni energií nebo naopak zcela vyčerpáni.

Dějí se věci měnící obvyklý chod vašeho života.

Jste náhle nuceni se stěhovat, rozvádíte se, přijdete o zaměstnání, havarujete s autem atd.

Máte silnou potřebu samoty.

Najednou je vám proti srsti obvyklé trávení víkendu s přáteli. Cizí problémy vás více vyčerpávají, než zaujmou. Velmi pravděpodobně to vypovídá o tom, že jste prošli přeprogramováním.

Výrazné, emotivní sny, z nichž si velmi často pamatujete každou podrobnost.

Sny jsou způsobem komunikace vašeho podvědomí s vámi, případně projekcí vašich zkušeností. Touto cestou se vám nejspíš podvědomí pokouší něco sdělit.

Máte méně přátel.

Cítíte se stále více nepříjemně ve společnosti negativně naladěných kamarádů. Hlavní problém takových lidí spočívá v tom, že sami si jen zřídka uvědomují svůj pesimismus. Upozorňovat je na jejich věčné chmury je nepříjemné. Začínáte tedy staré kamarády tak trochu ignorovat.

Pocit, že všechny vaše sny jsou vniveč.

Možná si jen v danou chvíli neuvědomujete, že se pohybujete směrem k realitě, která je lepší, než ta vysněná. A v daleko větší míře odpovídá vaší současnosti, tomu, jací jste teď, než tomu, koho jste v sobě kdysi viděli.

Pocit, že vaše myšlenky jsou vaším nejhorším nepřítelem.

Začínáte chápat, že vaše myšlenky skutečně formují vaši zkušenost. Často to ovšem nevychází a trvá to tak dlouho, dokud nám nedojde trpělivost. Pak se pokoušíme myšlenky kontrolovat a právě tehdy si uvědomíme, že jsme to dělali vždycky.

Nejistota – kým vlastně jsme.

Vaše poslední iluze o tom, kým být „máte“, se rozplynuly. Kvůli vzniklé neurčitosti se cítíte nejistě. Procházíte procesem rozvoje. Mění-li se všechno k horšímu, nepociťujeme nejistotu; zlobíme se a uzavíráme. Jinak řečeno, pakliže pociťujete nejistotu nebo neurčitost, povede to jen k lepšímu.

Vědomí, jak dlouhá cesta vás ještě čeká.

Uvědomujete si to proto, že dokážete říci, kam směřujete. Znamená to, že konečně víte, kde a kým se chcete stát.

Znalost věcí, které byste raději nevěděli.

Pochopení, co někdo ve skutečnosti doopravdy cítí; poznání že ve vztahu se blíží konec; jistota, že dál v tomhle zaměstnání zkrátka nemůžete zůstat. Příčina podobného „iracionálního“ neklidu tkví v podvědomém pocitu, který je zatím těžké brát vážně pro jeho zdánlivou nelogičnost.

Silné přání mluvit sám za sebe.

Začínáte se zlobit sami na sebe za to, kolikrát jste kdy byli pasivní a zbavovali sami sebe slova nebo kolikrát jste dovolili cizím názorům, aby ve vaší mysli převládly. Zřejmý příznak toho, že jste se konečně rozhodli přestat jen naslouchat jiným a vážit si a mít rádi především sami sebe.

Vědomí, že pouze vy jste odpovědní za svůj život a štěstí.

Taková emocionální anatomie může budit obavy, protože jestliže se dostanete do nepříjemností, všechna zodpovědnost padne na vás. Na druhou stranu je toto uvědomění jedinou cestou ke skutečné svobodě. A to už stojí za to.