Negativní reakce zhoršují kvalitu života

Negativní myšlení může člověku nejenom na dlouhou dobu pokazit náladu. Je schopno zmrzačit celý jeho život. Máte-li v životě příliš mnoho problémů, je tento článek určen právě vám.

Okolní svět sám o sobě nijak neupadá a nestává se horším. Horším se stává vždycky pro konkrétního člověka. Vyjadřováním nespokojenosti nastavuje člověk své myšlení na ty nepříznivější životní dráhy. A pak je do jejich průběhu reálně vtažen.

Když se člověk narodí, přijímá svět takový, jaký je. Dítě zkrátka ještě neví, zda může být líp nebo hůř. Jak roste a dospívá, přicházejí první nezdary, člověk poznává, že ne všechny životní sny se splní, že jiným lidem se žije líp, že za místo pod sluncem je třeba bojovat. Časem je výhrad více než nadějí. Nespokojenost a skuhrání jsou hybnými silami, postrkujícími člověka k nevydařeným životním drahám. Nikoli svět obecně, ale váš svět se konkrétně pro vás stává tím horším, čím hůře o něm smýšlíte.

Návyk negativní reakce je tak zakořeněn, že lidi zbavuje jejich přednosti před tvory vývojově nižšími – vědomí. Ústřice rovněž reaguje na vnější dráždění negativně. Na rozdíl od ústřice však člověku byla dána schopnost vědomě a cíleně své vztahy k okolnímu světu korigovat. Stále častěji však člověk této své schopnosti nevyužívá a na sebemenší nepohodlí reaguje agresí. Svou agresi si navíc chybně vykládá jako sílu.



Je-li vám už více let, určitě máte za to, že život je horší, než býval. Avšak těm, kdo jsou dnes mladí, připadá krásný. Proč tomu tak je? Snad proto, že nevědí, jak krásný život byl, když vy jste byli v jejich věku? Tehdy ovšem žili lidé starší než vy a také oni si stěžovali na současnost a vzpomínali, jak dobře bylo dřív. Pokud bychom brali jako fakt, že svět je stále jenom horší a horší, měl se už dávno rozpadnout na kusy.

Všichni žijeme v jednom světě, každý má však svůj svět. Někdo se na svět dívá okénkem přepychového auta a jiný z kontejneru na odpadky. Jeden vidí skupinu veselých mladých lidí a druhý bandu drzých výtržníků. Všichni se dívají na totéž, ale obraz, který vidí, se jeden od druhého liší jako barevný film od černobílého.

Protože lidé s větší ochotou vyjadřují nespokojenost a vyzařují více negativní energie, projevuje se tendence zhoršování kvality života.

Jestliže na člověka dopadne nějaká negativní zpráva, vyjadřuje svůj vztah k ní, dělá si starosti. Vyzařuje energii stejného řádu, jakou měl ten prvotní náraz. Vyzařováním energie o frekvenci negativní události přechází člověk na životní dráhu, kde jsou mu podobné události stále blíž a blíž. Uvázne a ocitá se v zóně spirály, která ho zachytí a vtahuje do sebe jako vodní vír. Negativní události se stávají součástí jeho světa.

Mnozí lidé tak či onak připouštějí možnost různých katastrof. Ale nevpustí si její možnost do svého světa. Indukovanému, neboli vyvolanému vzniku katastrofy jsou více vystaveni ti, kdo se zajímají, zneklidňují a nervují ohledně různých katastrof a neštěstí. Nepřipouštějte si negativní informace.



Musíme stát co možná nejdál od středu onoho vodního víru. Znamená to nevpouštět do svého světa podobné informace, nezajímat se o ně a nezúčastňovat se jejich hodnocení. Nevpouštět tu znamená ignorovat, nijak nereagovat. Záměrně na takovou informaci „kašlat“ a pozornost věnovat neškodným zprávám nebo knihám.

Odezva na negativní události indukuje přechod na negativní životní dráhu. Jediným způsobem, jak se indukovanému přechodu bránit, je nechytat se konce spirály a nezapojovat se do její destruktivní hry. Nestačí jenom vědět, jak tento mechanismus funguje. Je třeba vždycky na něj myslet.

Váš vnitřní hlídač nesmí nikdy spát. Musí do vás strčit pokaždé, když už ze zvyku, čistě automaticky reagujete podle pravidel destruktivního mechanismu, dáváte najevo nespokojenost, rozhořčení nebo projevíte neklid, zúčastníte se společného hodnocení negativního jevu a pod.

Vadim Zeland