Nemůžeme dát nebo získat něco, co naše „já“ nezná.

Nemůžeme dát něco, co naše „já“ neobsahuje, co nezná. Stejně tak to nemůžeme získat. Všechno, čeho se nám od jiných lidí může dostat, musí být dostupné v nás samých ještě před tím, než se nám toho dostane. Jenom tehdy dokážeme být k získanému vnímaví. Přijmout mohu jenom to, co sám sebou představuji…

Abychom milovali, musíme být plní lásky. Kdo je plný nenávisti, přitahuje k sobě pouze nenávist. Člověk prosáklý jedem přitahuje k sobě z celého světa pouze potoky jedu. Podobné přitahuje zas jenom podobné. To platí i o lidech. Kdo chce rozdávat nektar, musí se naplnit nektarem. Kdo chce získat Boha, musí v sobě Boha probudit. Musíte se doslova stát tím, co chcete získat. Připodobněte se tomu, koho chcete potkat. Abyste byli šťastni, naplňte se štěstím. Pouze štěstí k sobě může přitáhnout štěstí. Nevídáme snad, jak nešťastná mysl dokáže vyhledávat zase jen neštěstí, a to i tehdy, je-li to pro ni obtížné?

Ten, kdo se trápí, nachází ve světě samé trápení. Kdo přebývá v sklíčenosti, vidí všechno jen v depresivních barvách. Ve skutečnosti si lidé vždycky vybírají to, co je blízké jejich duchu. Vybírají si to, co je v nich samých. A pak všechen svůj vnitřní obsah vyházejí ven a vnucují ho ostatním. Hledají venku to, co už měli uvnitř. Svět se všemi svými podmínkami a okolnostmi není než zrcadlo, v němž můžeme spatřit sebe sama z různých úhlů a v různých podobách.

Vše, co dávám, je ve mně. Vše, co dostávám, je už rovněž ve mně. Celá má existence je soustředěna v mém „já“. Nedokážu utéci sám od sebe. A v tom je mír i spása, bolest i potěšení, násilí i nenásilí, jed i nektar.

Osho