Kdyby tak člověk mohl vlézt jiným do hlavy a vidět se jejich očima… Podobné fantazie spřádá dost lidí, ale anglický učenec Francis Galton provedl rovnou experiment. Výsledky byl sám ohromen.
Než se jednou vydal na svou pravidelnou procházku po Londýně, sugeroval sám sobě: „Jsem odporný člověk, kterého v Anglii každý nenávidí!“ Několik minut se soustřeďoval na tuhle představu a pak vyrazil…
Na každém kroku na sobě cítil přezíravé, doslova štítivé pohledy kolemjdoucích. Mnozí lidé se od něj odvraceli a několikrát zaslechl hrubé nadávky. Vpřístavu jeden z nosičů do Galtona schválně tak vrazil loktem, že upadl do bláta.
Zdálo se, že nepřátelský vztah se přenesl i na zvířata. Když procházel kolem koňského potahu, vyhodil jeden z koní tak, že se Galton opět ocitl na zemi. Pokoušel se vzbudit soucit procházejících lidí, ke svému úžasu však zjistil, že lidé dávají najevo soucit koni! Spěchal raději domů, aby jeho experiment neměl ještě vážnější následky.
Tahle historka je popsána v mnoha učebnicích psychologie. Vůbec však nedosvědčuje jakousi magickou materializaci myšlenek. Galton si tak silně vsugeroval nebezpečnou představu, že se vlivem své autosugesce skutečně změnil: změnil se jeho vzhled, způsoby, výraz obličeje. Signalizoval tak světu, jaký vztah si zaslouží.
Z příběhu vyplývají dva důležité závěry:
- Člověk je tím, co si o sobě myslí. Změňte své myšlenky a změníte jak sebe, tak vztah ostatních k sobě!
- Není vůbec potřeba seznamovat ostatní se svým sebehodnocením a duševním stavem. Vycítí je i bez toho.
Věřte sami sobě a všechno se vám bude dařit!
Nejste povinni se měnit. Kvůli nikomu.
Nikdy se nikoho neptejte, co je správné a co ne