Umění něco si přát

Každý má své vlastní utajené sny. Často však i když se přání splní, nejsme šťastní. Nemůže být příčina v tom, že vlastně nešlo o naše upřímné přání, že nám je vnukl někdo jiný? V tomto článku se dozvíte, co to je „opravdové přání“ a jak dosáhnout jeho vyplnění.

Psychologové a různí kouči doporučují v první řadě si ujasnit svá opravdová přání. „Co byste chtěl?“ zaptá se vás dozajista v rámci konzultace odborník na štěstí. A v jejím průběhu se bude doplňujícími, různě formulovanými otázkami znovu ujišťovat, že řečené je skutečně tím, co si přejete. Existují totiž přání opravdová a přání diktovaná společností. Je smutné, když těm druhým věnujeme více pozornosti. Protože i když se splní, štěstí nám nepřinesou. Pocit štěstí vám může přinést pouze splnění vlastního, upřímného, opravdového přání. Jak je rozlišit? Jak odlišit přání vnuknutá módou, reklamami, rodičovským „odkazem“ a radami jiných od těch pravých? Jak vyřadit pochybná přání, na jejichž vyplnění zbytečně mrháme životní energií?

Je dobré, když se ta pochybná vyřadí sama. Prostě se nesplní. Je důležité v takovém případě si uvědomit, že tohle jsme vlastně ani nijak zvlášť nechtěli, že nám nijak nevadí, že se přání nevyplnilo.



Neméně důležité je dobře zformulovat to, co si přejeme skutečně. Naprosto přesně a jednoznačně to pojmenovat. Stojí za to trochu se zamyslet, představit si situaci, kdy se nám přání už vyplnilo. Poradíte si se vším, co to s sebou přinese? Bude vás to těšit? A umíte si to vůbec představit?

Abstraktní přání jsou nesplnitelná. Prostě proto, že jejich parametry jsou nesrozumitelné. Jestliže chybí přesnost, může se stále zdát, že to není ono, že by to chtělo tohle a tamto…

Dobrou cestou k upřesnění opravdového přání je návrat k dětským snům. V dětství jsme opravdoví, nemáme ještě tu záplavu předsudků a názorů podsunutých okolím.

Jistá žena mi při konzultaci svěřila takový příběh: Jako malá zaslechla někde hru na flétnu. Její zvuk ji doslova uhranul. Hrozně moc toužila učit se na flétnu hrát. Svěřila se se svým snem rodičům a ti jí laskavě vysvětlili: „Chodíš už na balet, Kačenko. Abys stíhala ještě flétnu, to už by bylo moc. A nechat baletu po tolika letech by byla škoda“. No a Kačenka na flétnu „zapomněla“. Když z ní pak byla třicetiletá Kateřina a neměla v životě nic než prestižní a nemilovanou práci, neopustila ji, protože by to byla škoda. Až v jakési chmurné, zvláště osamělé chvíli si vzpomněla na dětský zážitek a koupila si flétnu. Zkoušela do ní jen tak foukat, což jí samozřejmě nešlo. Zapsala se tedy na hodiny hry na flétnu. Ocitla se tam v jiném světě. Najednou měla chuť hrát, tvořit, milovat… Takže pustila skvělé místo a začala úplně znovu. Poznala jinou práci, nové lidi, nové vztahy. Už nebyla osamělá. Vyšla znovu od toho dne, kdy se její dětský sen zrodil. A byla šťastná!

Vzpomeňte si na své dětské sny. Možná už přišel čas je uskutečnit. Udělejte to pro sebe. Vypněte rozum. Zapomeňte na chvíli na výhrady typu: „V tvém věku!“

Když mi ženy při konzultacích svěřují, že by chtěly, aby je měl někdo rád, ptám se: „A podle čeho poznáte, že vás někdo miluje? Za jakých podmínek se cítíte milovaná?“ Když říkají, že by chtěly mít s manželem harmonický vztah, kladu otázku: „Co pro vás znamená harmonický vztah? Jaké má vnější příznaky?“



Právě slovní spojení „harmonický vztah“, které tak často ženy používají, má někdy úplně protikladné obsahy. Pro jednu je předpokladem osobní svoboda, osobní prostor, možnost pravidelného styku s kamarádkami a podobně. A druhá naopak sní o tom, že všechno vždycky budou s manželem dělat společně a myslet budou stejně. Bylo by nejspíš dobře, kdyby nastávající manželé probrali výraz „harmonie“ ještě před svatbou. Každý pod ním spatřuje zcela jiný model vztahu.

„Chci velký plat“. Vyjádřete to čísly. Co pro vás znamená „velký“? Vždycky se najde člověk, který bude brát víc než vy a vám se může náhle zdát, že ten velký plat zase tak velký není…

„Chci mít radost z dětí. Z jejich úspěchů“. Tak se radujte. Co vám brání hned teď se soustředit na jejich úspěchy, mít z nich radost? „Já bych konkrétně chtěla, aby byl syn nejlepší na škole a dostal premiantskou cenu…“ Hm. Jenomže to už narušuje případná přání či nepřání vašeho syna. Nemůžeme si něco přát místo někoho jiného.

Něco si přát musíme umět. Upřímně, opravdově a přesně si něco přát. Sami sobě. Jen taková přání se mohou vyplnit.