Publicistka z amerického Kansas City Nadirah Angail se na svém blogu zamýšlí nad tou vůbec nejnetaktnější otázkou, která se dá položit ženě. Článek měl velký ohlas.
Máme řekněme třicetiletou ženu. Bezdětnou.
«Na co čekáš?» ptají se příbuzní a známí. «Biologické hodiny tikají!» žertují kamarádky. «Aby pak nebylo pozdě!» varují starší ženy.
Něco zamumlá v odpověď. „Ještě si to rozmyslím“ nebo „Nejsem na to připravená“. A kouše se do rtů.
Protože už čtyřikrát potratila.
Protože se s manželem o dítě už pět let marně snaží.
Protože manžel má z prvního manželství děti tři a další nechce.
Protože jedinou možnost pro ně představuje umělé oplodnění a na to nemají peníze..
Protože nepomohlo ani umělé oplodnění.
Protože manžel je neplodný, ale odmítá využít dárce.
Protože všechny kamarádky už čekají druhé dítě.
Protože její sestra byla dost odvážná, aby prohlásila, že ona děti zkrátka nechce, a rodiče teď s o to silnější nadějí na vnouče upírají své zraky na ni.
Protože osmnáctiletá dívka ze sousedství šla dobrovolně už na třetí interupci.
Protože v práci se včera loučili už s třetí kolegyní nastupující na mateřskou .
Protože nikoho nezajímá její vědecký projekt, do kterého dala úplně všechno.
Protože dosud nepotkala někoho, koho by chtěla za otce svých dětí.
A jiná žena, 34 let a pět dětí.
«Proč jich máš tolik?» diví se sousedka. «Zkoušeli jste vůbec nějakou antikoncepci?» směje se kamarádka. «Á, tady někdo chce mít Klapzubovu jedenáctku», dělají si legraci lidé na lavičkách v parku.
V odpověď zažertuje o záchraně demografické křivky v zemi nebo ujišťuje, že to pro ni není žádná zátěž. A cítí se ponížená a vysmívaná.
Protože už čeká šesté dítě a tuší, že poznámek přibude. .
Protože už od dětství chtěla velikou rodinu a nechápe, proč to okolí tak dráždí.
Protože kvůli dětem obětovala kariéru.
Protože cítí, že ji podezírají, že „to dělá kvůli mateřské podpoře“.
Protože si ani nemůže postěžovat na únavu, protože jako odpověď slýchá otázku: „A proč jsi tedy měla tolik dětí?“
Protože sama o sobě pochybuje, zda je dobrá matka, zda se svým dětem dostatečně věnuje.
Protože pět let nebyla ve společnosti, zavřeno v koloběhu těhotenství, porodů a kojení.
Protože muž ji o to šesté prosil a ona mu vyhověla, ale cítí, že jí docházejí síly.
Další žena. Čtyřicetiletá s jedním dítětem.
«A kdy plánujete druhé?» vyzvídá maminka. «Nemáš strach, mít jen jedno, co kdyby se s ním něco stalo » obává se kamarádka s mnoha dětmi. «xkrát to nevyšlo, co?» pokyvuje soucitné hlavou lékař.
Ujišťuje každého, že takhle jim to vyhovuje a jsou spokojeni. A srdce se jí plní smutkem.
Protože už to jedno jediné těhotenství byl zázrak.
Protože potomek už dávno žadoní o bratříčka nebo sestřičku.
Protože za první porod zaplatila nemožností znovu otěhotnět.
Protože její dítě je hyperaktivní a druhé by prostě nezvládla.
Protože by ráda také žila trochu pro sebe, ale bojí se, že je sobecká.
Protože muž další dítě kategoricky odmítl.
Protože se rozvedla a nikoho nového zkrátka nepotkala.
Protože si nemůže dovolit odejít z práce třeba i jen na měsíc.
Protože ji mateřství zklamalo a stydí se to přiznat i sama sobě.
Protože má předčasný přechod.
Protože sotva vycházejí s penězi.
Podobných žen je spousta. Jsou to naše sousedky, kamarádky, kolegyně v práci, přítelkyně, ženy našich přátel nebo sestry kamarádek. A nepotřebují znát náš názor nebo radu, dokud si o ně samy neřeknou.
„Pokud náhodou máte nutkání ptát se nějaké ženy, proč má právě tolik dětí, kolik má, nebo proč nemá žádné, uvědomte si jedno: nic vám do toho není“, uzavírá autorka.
Proč ženy nemohou najít partnera
4 typy přátel, které byste měli znát