Co si počít s krizí v hlavě?

Ekonomická krize je těžká zkouška. Když hospodářství stagnuje, ubývá možností a každá druhá příležitost se ocitá ve slepé uličce, je to zlé. Ale ještě horší je, přivedou-li nás těžkosti s tím spojené ke krizi osobnostní. Ke krizi v hlavě. Mnoho lidí tento stav zcela vyřadí, nevědí, co si počít, kam se obrátit, co dělat. Nesmíme však připustit, aby nás ekonomický pokles zastavil, abychom se přestali rozvíjet, abychom se nechali zbrzdit na cestě za svými cíli. Nesmíme nechat vnutit stopku své vlastní seberealizaci. Je to jedna z nejdůležitějších součástí myslícího člověka.

Strach a nízké sebevědomí – hlavní nepřátelé

Vašimi hlavními protivníky v dobách omezených příležitostí jsou strach a nízké sebevědomí. Člověk má tolik obav, že přijde i o to, co mu zbylo, že ho to doslova paralyzuje. Brání mu to v jakémkoli pohybu, v jakémkoli pokusu zlepšit situaci. Jenomže pokud ustanete v pohybu vpřed, můžete přijít opravdu o všechno, můžete ztratit i to, co vám zbývá. Pomalu a nenápadně. Nebo jedním rázem. Právě krizová situace vám odhalí, co ve skutečnosti v životě chcete a o co jste schopni usilovat. Jaké je vaše odhodlání. Problémy způsobené vnější situací znamenají tvrdou práci a neselhávající vůli. Jinak se překonat nedají.

Stručně řečeno, jestliže se člověk nechá lapit do sítě stagnace, šance na spokojený život se vytratí. Zkusí-li se z problémů dostat, šance trvá. Je neobyčejně těžké vytrvat v záplavě problémů, které člověk sám nezpůsobil a které potápějí spoustu lidí kolem. Ale jedinou možností je ono obehrané pracovat, pracovat a ještě jednou pracovat sám na sobě, na svém rozvoji a vzdělání, na svém cíli. A cestou malých možností se dostávat k větším příležitostem.

Co je v době krize důležité, máme-li začít znovu? Ze všeho nejvíc sebejistota a zdravá drzost. Zdravou drzostí myslím odvahu pustit se uváženě do toho, o čem nám ostatní říkají, že to není možné, že to se nedá, je to hloupost atp. Mnoho lidí se poleká, nechtějí být středem pozornosti, nechtějí být odsuzováni, nechtějí se setkat s výsměchem, když se jim nebude dařit hned od počátku. A vzdají to.



Na svém prvním pracovním místě jsem se kdysi v obavách obrátila na svého nadřízeného: „Nezlobte se, ale s tímhle nemůžu hnout…“ Šéf se zeptal, jak jsem věc zkoušela řešit. Když jsem ho seznámila se svým jediným pokusem, řekl mi: „Podívej se, říct mi, že s něčím nemůžeš hnout, mi můžeš až potom, co se desetkrát pokusíš dostat do jedněch dveří, pak najdeš jiné, tam to taky nepůjde, pak zkusíš vlézt oknem nebo třeba větrákem, budeš bušit do zdi a ona nepovolí. Takže jdi a zkus to jinak!“

Byla to docela jednoduchá promluva, ale je v ní to hlavní: Člověk se nesmí dát odradit, nesmí klesat na mysli, musí se pokoušet znovu a znovu. Zkrátka vytrvat.

Důležité je, jak se na situaci díváme

Při překonávání krizových situací obecně platí, že velmi důležitý je úhel pohledu. To, na co soustředíme pozornost. Nemá smysl vnímat každou těžkost jako překážku a lamentovat nad ní. Ničeho tím nedosáhneme. Berme každý problém jako úkol, který je třeba řešit a který se nepochybně vyřešit dá. Lepší je soustředit svou pozornost na to pozitivní a jasně si uvědomovat nikoli to, do čeho se nám nechce, ale to, co si přejeme a kam se chceme dostat.

O.Kitaina