Podobenství o křehkých hračkách

V jedné vesnici se usadil starý a moudrý muž. Dlouhá léta putoval po světě a rozhodl se dožít tady.

Lidé si brzy všimli, jak laskavý je k dětem. Byl ochoten trávit s nimi dlouhé hodiny. Vyprávěl jim o svých cestách, znal spoustu zábavných příběhů a děti poslouchaly se zatajeným dechem.

Vesničané si staříka rychle oblíbili a jeho lásky k dětem si vážili.

Kromě umění vyprávět měl nově příchozí také zlaté ruce. Uměl vyrábět nejrůznější půvabné hračky a rád je dětem rozdával. Byly to však hračky velmi křehké a citlivé na každý jen trochu neopatrný dotek. Často se dětem rozbily a ony pak byly smutné. I když se snažily sebevíc, přece jen se hračka v neobratných dětských rukách rozbila a děti to hořce oplakávaly, vždyť hračky byly opravdu překrásné.

Stařík jim vyráběl hračky nové, ale stejně křehké. A tak se historie opakovala. Děti se radovaly, pustily se s novou hračkou do hry a záhy ronily slzy nad jejími troskami.



Po čase si rodiče dětí řekli, že poprosí toho dobrého muže, aby dětem dával hračky trvanlivější. Šli k němu všichni společně a snažili se sdělit mu svou prosbu s citem a taktem, aby se ho nějak nedotkli.

– Přišel jsi do naší vesnice a přinesl jsi s sebou mnoho dobrého. Jsi moudrý a laskavý. Máme tě rádi. Vidíme, jak krásně se chováš k našim dětem a že jim přeješ jen samé dobro. Vyrábíš pro ně nádherné hračky, ale jsou tak křehké! Děti se snaží jak jen mohou, ale stejně se jim hračky nakonec v rukou rozlámou a je z toho smutek a plno pláče.

Stařík je pozorně vyslechl, chvíli mlčel a pak odpověděl:

– Uplynou léta a v životě každého z vašich dětí se objeví někdo, kdo mu daruje své srdce. Jestliže se s milovanými křehkými věcmi naučí citlivě zacházet už v dětství, s léty se dokážou naučit citlivě zacházet i s tak nekonečně cenným darem, jakým je něčí milující srdce.