Dopis patnáctileté dceři

Matka pubertální dcery se rozhodla předem jí nastínit svůj názor na její další život a eventuální budoucí samostatnost.

1. Za tři roky bych tě mohla vyhodit z domu. To zní děsně, co? Nicméně je fakt, že v osmnácti budeš mít dvě možnosti:

Buď půjdeš na vysokou a já tě budu podporovat jak jen budu moct, dokud ji nedokončíš nebo si nenajdeš zaměstnání. Nebo se na vysokou vykašleš (za což tě nehodlám odsuzovat) a půjdeš rovnou do práce. Pak si své potřeby budeš zajišťovat sama. Živit nepracující holku 18+ nebudu, protože to nepokládám za správné. Máš 3 roky, aby ses rozhodla.

(Jasně, že už máme naplánováno, jak si pak zařídíme byt. Z tvého pokoje budeme mít ložnici.)

2. Jsi skvělá. Jsi hezká. Jsi velmi chytrá. Jsi mnohem lepší, než já. Jsi úžasná. Znám tě 15 let a můžu říct, že jsi mnohem lepší, než jsem si kdy dokázala představit ve svých nejsmělejších snech. Pokud by tomu snad někdo nerozuměl, bude to jeho problém. A trochu taky tátův, ale vzhledem k tomu, jak dokonale ovládá umění vyrazit s někým dveře, jsem v klidu.

3. Já pro tebe nemám být nějakým vzorem. Jsi úplně jiná, samostatná osobnost, nemusíš mít ráda to, co mám ráda já, máš naprosté právo popírat mé autority a dlabat na mé hodnoty. Jen malá poznámka: tvoje volba rovná se tvoje odpovědnost.



4. Jsi svobodná. Nic od tebe neočekávám. Je to jen a jen na tobě. Můžeš zametat ulice, dělat lidem manikúru, stát se soustružnicí nebo truhlářkou, můžeš být ženou v domácnosti, finanční analytičkou, nebo sedět za kasou v Tescu. Nebudu se ti plést do výběru životní cesty. Ale měj na paměti bod číslo 1.

5. Nic mi nedlužíš. Nevychovávala jsem tě na dluh. Nepočítám, že mě zajistíš na stará kolena a nesním o tom, že dostaneš Nobelovku. Vyber si, co sama chceš, po čem toužíš a co pro tebe má smysl. Nebo to nech jít samospádem. Je to tvůj život, tvá volba.

6. Máš domov. Ať se ti v životě přihodí cokoli, budu ti nablízku bude-li třeba. Podpořím tě a polituju, projevím soucit a zkusím ti pomoct, když budeš chtít. Sama od sebe se ti do ničeho míchat nebudu.

7. Mám svůj vlastní život. Nejsem povinna přiběhnout ti pomoct na zapískání a nechat kvůli tobě všechno plavat. Není mou povinností obětovat své pohodlí kvůli tvému. MŮŽU to udělat. Ale NEMUSÍM.

8. Taky ty máš svůj vlastní život. Koho si vezmeš, jestli budeš mít děti, přiznáš lesbickou orientaci nebo jestli budeš aktivní v politice, o tom všem si rozhodneš sama. Moje názory, životní cíle a politické přesvědčení se tě nijak netýkají. Můžeš jednat tak, jak ti velí srdce, rozum a prospěch. To neznamená, že mě ztrácíš, že přestáváš být má dcera a je z tebe nějaká persona non grata.

9. Nikdo ti nechce úmyslně škodit. Není to snadné pochopit, ale je to fakt: každý člověk se za jakýchkoli okolností chová tak, jak on sám pokládá za správné. Nikdo psychicky zdravý si vědomě sám nezkazí život. Jedná tak, jak to podle jeho názoru bude nejlepší pro něj. Nic víc. Prostě se může stát, že vaše představy o světě se neshodnou.

10. Svět je nespravedlivý. Neexistuje žádný zaručený způsob jak dosáhnout úspěchu a vyhnout se propadákům. Svět neovlivníš. Můžeš dělat všechno tak, jak se má, a stejně se dostat do průšvihu. A můžeš porušovat kdejaké pravidlo a být přitom na koni. Jediné, co by ti mělo dělat starost, je čestnost. Nelži sama sobě. Uč se sama sobě rozumět. Uvědom si, co opravdu potřebuješ, co cítíš. A přemýšlej, jak by ti bylo nejlíp.

11. Tvoje „dobře“ téměř vždycky znamená něčí „špatně“. Na vysoké i za kasou v Tescu zasedneš něčí místo. Můžeš mít rande s něčí celoživotní láskou nebo obsadit něčí oblíbené místo v kině. Neřeš to. Tvoje „špatně“ zas bude pro někoho „dobře“. Tím se to srovná.

12. Stoprocentně věřit můžeš jen a jen sama sobě. Vážně, ani mě ne, já ti přece nemůžu vidět do hlavy. Zcela jistě neříkáš vše, něco skrýváš, něco si necháváš pro sebe. Vím to, protože to sama taky dělám. Mám taky maminku. VŠECHNO o sobě víš opravdu jen ty sama. Jen ty víš, čeho jsi schopna.



13. Nesvaluj na nikoho odpovědnost. Za svůj život si od osmnácti budeš odpovídat sama. Na nikoho nic nesváděj. Dítě měj, pokud ho dokážeš vychovat sama. Pusť se do práce, pokud ji zvládneš i bez kolegů. Emigruj, pokud se dokážeš ocitnout sama v cizí zemi. SAMA. Když budeš mít štěstí a najdeš pomocníky, příbuzné či blízké, bude to lehčí. Ale ani oni ti nejsou ničím povinni. Nepočítej s nimi.

14. Uvažuj. Každý čin má svoje následky. Nemusíš všechno odhadnout. Ale zkus všechno maximálně promyslet. Čím líp si dokážeš představit a zvážit možnosti, tím rozumněji se zachováš.

15. Nedej na mě. Vyplodila jsem 14 bodů, které by ti po mém soudu měly zajistit lepší život, než je můj. Ale ty nejsi já, můžu se plést. Nesrovnávej. Nesnaž se být stejná. Jdi a žij si. Neporodila jsem tě, abys byla mojí dcerou. Chtěla jsem do světa poslat člověka, který si bude žít svůj život. Tak jdi a žij ho.

15а. A ne že si pak budeš stěžovat.

15 b. A nevypínej si mobil. Víš, že pak mám strach.

D.Korolková