William Blake mluvil o tom, že celý svět můžeme spatřit v zrnku písku a nesmrtelnost v jediné květině.
Stačí nám k tomu okamžik vnitřní harmonie.
Velký problém je v tom, že si téměř nikdy nedokážeme uvědomit, že právě tahle chvíle je okamžikem štěstí.
Někdy je to v docela obyčejných věcech. Jdete po ulici, někde se posadíte a najednou je s vámi celý vesmír. První, co se vám chce, je vykřiknout. Ani smutkem, ani radostí, ale prostě abyste vyjádřili své emoce. Cítíte, že právě cosi postihujete, ačkoli nedokážete vysvětlit co to je ani sobě samému.
V mystické tradici je tento typ přijetí známý jako „pohroužení do Alefu“. Pro lidské bytosti je soustředění se na přítomný okamžik velkým problémem.Vždycky přemýšlíme nad tím, co jsme udělali, jak bychom to mohli udělat lépe, jaké budou důsledky našeho jednání a proč jsme se nezachovali, jak jsme měli. Nebo se zneklidňujeme kvůli budoucnosti, kvůli tomu, co budeme dělat zítra, jaké kroky učiníme, jaká nebezpečí na nás číhají za rohem a jak dosáhnout toho, o čem jsme vždycky snili. A začínáme si myslet, že s námi něco není, jak má být.
Opravdu něco není jak být má. Říká se tomu rutina. Myslíte si, že to není správné, protože jste nešťastní. Také jiní mají své problémy a nepřestávají o nich neodbytně mluvit. O problémech s dětmi, muži, školou, prací, přáteli.
Nezastaví se ani na chvilku, aby si řekli: „Jsem tu. Jsem výsledkem všeho, co se stalo a ještě se stane, ale teď jsem tady. Pokud jsem něco udělal špatně, je v mé moci to napravit, nebo se za to alespoň omluvit. A je-li něco, co jsem udělal správně, pak jsem proto šťastnější a tím těsněji se cítím spojen s tímto okamžikem.“
Soustřeďte se na svůj Alef a zjistíte, že určitá jistota v životě nijak nevadí, naopak, umožní vám cítit svět zřetelněji. Věci, které vám komplikují život, leží v minulosti, nebo čekají na svoje řešení v budoucnosti. Matou vás a pletou a nedovolí vám rozumět přítomnosti. Pracovat na základě zkušenosti znamená uplatňovat stará řešení na nové problémy. Znám spoustu lidí, kteří svou individualitu vyjadřují výhradně když mluví o svých problémech, protože jejich problémy jsou spojeny s tím, co sami pokládají za „svou historii“.
Morihei Uešiba, tvůrce bojového umění aikidó, říkal: „Hledání klidu je jedním ze způsobů modlitby dávající vznik teplu a světlu. Na chvíli zapomeňte sami na sebe a vězte, že moudrost a soucit jsou v tom teple. Když kráčíte po Zemi, snažte se vidět skutečný vzhled nebes a země; je to možné, pokud se nenecháte paralyzovat strachem a rozhodnete se že všechna vaše gesta a postoje budou v souladu s tím, co si myslíte“.
Budete-li důvěřovat životu, bude život důvěřovat vám.
Paulo Coelho
15 výroků úchvatné Moniky Belluciové
K čemu mě přivedl úklid