Dojemný příběh o Lásce a Rozchodu

Na kraji pole stály Láska a Rozchod a kochaly se pohledem na mladý pár.

Rozchod si nadšeně zamnul ruce: „Vsaď se, že je rozloučím?“

Láska požádala: „Nech mě jedenkrát k nim přijít a pak si můžeš dělat, co chceš – a uvidíme, jestli je dokážeš odloučit“.

Rozchod souhlasil.

Láska přistoupila k mladému páru, přitiskla se k němu, pohlédla každému z nich do očí a uviděla, jak mezi nimi proběhla jiskra…

Láska od nich odešla a řekla: „Teď je řada na tobě“.

Rozchod řekl: „Ne, ne, teď nic dělat nemůžu, teď jsou jejich srdce naplněna láskou. Zaskočím k nim později“.

Uběhl nějaký čas.

Rozchod vešel do domu a uviděl mladou maminku s dítětem a otce. Rozchod doufal, že láska už pominula, ale když pohlédl do jejich očí, spatřil v nich Vděčnost. Pokrčil rameny: „No co, zajdu sem později“.

Po letech se u nich Rozchod znovu objevil – v domě rámusily děti, vtom se z práce vrátil unavený muž a matka děti uklidňovala.Právě teď se to musí povést, teď je odloučí, vždyť za tu dobu musely jak Láska tak Vděčnost z jejich srdcí dávno vyvanout! Jenomže když teď nahlédl do jejich očí, uviděl Úctu a Porozumění. „Hm, tak později“, zavrčel Rozchod.

A přišel zas. Vidí, děti jsou už dospělé a šediví rodiče jim pomáhají radou. Podíval se jim do očí a zasupěl: uviděl v nich Důvěru.



„No, však mi nikam nezmizí, vrátím se později“, zaskřehotal Rozchod a práskl dveřmi.

Uplynul čas, Rozchod nakukuje do domu, kde už běhají vnuci a u krbu sedí a ohřívá se stará babička.

Rozchod se zaradoval: „Tak přece – teď přišla moje chvíle“.

Chtěl rychle nahlédnout do stařenčiných očí, jenže ta náhle vstala a vyšla z domu. Rozchod spěchal za ní.

Stařenka došla na hřbitov a posadila se u jednoho hrobu. Byl to hrob jejího muže.

„Mám zpoždění, protáhl zklamaně Rozchod, – čas udělal práci za mě“. A pohlédl ještě jednou do očí staré ženy. A uviděl Vzpomínku – Vzpomínku na Lásku, Vděčnost, Úctu, Porozumění a Důvěru…