Nesnáším svoje fotky!

Při prvním pohledu na čerstvě udělané fotografie vlastní osoby se vám chce je okamžitě smazat. Nebo je naopak pozorně prohlížíte, zaměřujete se na drobné jednotlivé nedostatky, dokud úplně neztratíte náladu a nedojdete k definitivnímu názoru, že je to beznadějné. Bloggerka Jen Handová píše, jak překonat odpor k vlastním fotkám.

Jenn Handová je bloggerkou a zakladatelkou webu jennhand.com určeného ženám, které chtějí změnit svůj vztah k jídlu.

Taky jsem propadala hysterii při pohledu na jakýkoli svůj snímek. Okamžitě jsem postřehla, že nemám v pořádku vlasy, nos je nakřivo, jeden zub jakoby trčí, pleť je hrozná a břicho v tomhle záběru vypadá doslova obrovské. A tak dále a tak dále.

Po letech práce na sobě si stejně jako dřív prohlížím fotky a zařazuju je do určité kategorie: „Jé, tohle je fotka z doby, kdy jsem jedla jen raw stravu a byla jsem hubená jak tříska!“, „Tady to je svědectví o nocích, kdy jsem vyjídala lednici a nedokázala přestat“ nebo „Tenkrát jsem zrovna přibrala deset kilo a jsem tu jak oteklá“.

Dnes mám svoje tělo ráda, cítím se ve své kůži dobře a nesnáším své břicho stejně jako dřív. A stejně pečlivě zkoumám každou ze svých fotek a stejně nelítostně je pitvám. Nedávno jsem se dívala na snímky z Vánoc. Mé první myšlenky patřily tomu, jak hrozně jsem se oblékla. Ani to ostatní nebylo v pořádku: jak jsem stála, jak jsem se idiotsky usmívala, jak mi stály ještě vlhké vlasy…

Jenomže: Váš zevnějšek nebude nikdo studovat, na fotkách se každý dívá především na sebe.

Je až ohromující, kolik negativity ve mně probouzí pohled na snímky vlastní osoby. Ale pane na nebi, vždyť jsou to jen fotky! Koho by vůbec napadlo, že obyčejné fotografie můžou vyvolat takový proud sebekritiky a snad i nenávisti k sobě samé…

Myslím, že mnozí by se měli vážně zamyslet nad tím, jak se na fotkách vnímají. Až se příště budete podrobovat vlastnímu „fototrýznění“, zkuste si vybavit následující tři body:

1. Vnímejte se jako celek

Když rozpitváváte, analyzujete a zkoumáte každou jednotlivost vlastního zjevu na fotce, vidíte jen část celku. Visíte na něčem zcela nespecifickém a nevýznamném, zvláště jestli snímek pořizujete právě proto, abyste tuto jednotlivost podrobili kritice. Snímek jako celek tak jde úplně mimo vás. Zkuste se na fotografii podívat jinak. Představujte si, že jste jen málo zainteresovaný divák, který prostě klouže pohledem po obrázcích. Zakažte si zkoumání vlastních nedostatků. Až se naučíte přijmout se jako celek, budete se i na fotky dívat jinak.

2. Nezapomeňte, že jiní rozhodně nebudou zkoumat vaši fotku tak podrobně, jako vy

Všímáte si na fotografiích také jiných lidí? Zpravidla vás natolik zaplaví myšlenky na vlastní tloušťku, strašné oblečení a děsné pupínky na nose, že vám je srdečně jedno, kdo jiný tam jak vypadá. Totéž ale platí o všech ostatních! Nikdo nebude rozebírat, jak zrovna vy na fotce vypadáte. Nikdo si nevšimne ani poloviny toho, co se vám tak hrozně nelíbí. Každý se dívá především na sebe.

3. Zkuste si vybavit dojmy z toho dne

Co se dělo, když byl ten snímek pořizován? Čemu se na něm smějete? Možná vás někdo rozesmál? Prožívali jste snad nějaké nezapomenutelné emoce, které jste chtěli uchovat? Ponořte se do vzpomínek. Když se dívám na své staré fotky, vyvolávám vzpomínky na to, jak to tenkrát bylo… Zavřu oči a znovu vidím svou cestu k Velké čínské zdi, slyším smích přátel, kteří na lodi hráli dámu, vnímám znovu štěstí, které vyzařovalo z tváří dětí ve vietnamské škole… Každý chce uchovat radostné vzpomínky a pocity. Kvůli tomu si bereme fotoaparát!

Podle Jenn Hand