Když se ráno probudila, zjistila Julia, že manžel neleží vedle ní. Poslední měsíce to s ním nebylo snadné… Julia se v posteli protáhla a morálně se připravovala na velký úklid. Když je má člověk svá léta, už se mu do uklízení moc nechce. Nakonec se do toho pustila. Začala ložnicí. Na manželově nočním stolku našla dopis. Když ho přečetla, rozplakala se.
«Milá Julie,
píšu ti, dokud spíš. To pro případ, že až se ráno probudím už nebudu sám sebou. Jako bych žil mezi dvěma světy a stále silněji si uvědomuju, že v jednom z nich se začínám ztrácet. Bojím se, že jednou se z něj prostě nevrátím.
Píšu pro případ, že bych si zítra už neuvědomoval, co se se mnou děje. Že už bych ti nedokázal říci, jak moc jsi úžasná a jak si tě vážím. Že se mnou přes to všechno zůstáváš a snažíš se, abych byl ještě šťastný.
Možná už zítra nebudu chápat, co pro mě děláš. Ty papírky, co lepíš na dveře, abych si nepletl koupelnu s kuchyní. Vždycky mě přiměješ k smíchu, když si obouvám boty naboso. Mluvíš se mnou, i když já už zapomněl o čem to mluvíme. A někdy mi šeptáš do ucha jména vnuků, aby si nevšimli, že jsem je zapomněl. A na moje výbuchy vzteku vždycky odpovídáš tak něžně. I když já v tu chvíli vůbec nechápu, co se to se mnou vlastně stalo.
Za to všecko a mnoho jiného. Kdybych zítra zapomněl tvoje nebo svoje jméno.
Kdybych ti zítra už nedokázal poděkovat.
Kdybych ti zítra už, Julie, nedokázal naposledy říct, že tě miluju.
NAVĚKY TVŮJ,
Joseph“
Číst tohle bez slz se snad ani nedá. I přes nastupující Alzheimrovu chorobu prosákla láska…
Koho dokáže rozplakat film, je silný člověk
Tento dopis ředitele školy přiměl mnohé rodiče po celém světě, aby se zamysleli nad svým chováním