Když mám zvlášť mizernou náladu, představuju si, že moje duše musela čekat miliardy let, než se mohla stát člověkem. A samo sebou že ne jenom ta moje…
Ono tam na nebi to s tou zábavou není nic moc, spíš je to pěkná otrava.
A tak naše duše, aby se trochu rozptýlily, pozorují lidi na Zemi. Na Zemi je toho tolik! Na Zemi máte maminku, smetanovou zmrzlinu a kompot z višní, jejichž pecky se dají nádherně plivat kolem. Na Zemi si můžete najít kamaráda a když je vám smutno, položit mu hlavu na rameno. Můžete se koupat nahatí v moři, běhat s koleny zdviženými jako koník, můžete jíst maso pečené v ohni a vymýšlet si příběhy. Na Zemi se můžete zamilovat. Držet se s někým za ruce, nebo ležet přitisknutí jeden k druhému a svěřovat si tajnosti.
Všechny se přirozeně chtějí dostat na Zemi co nejdřív. Povídají si: „Já, já tedy čas na Zemi jen tak zbůhdarma utrácet nebudu! Budu cestovat a stavět krásné domy nebo vynalézat nové technologie, nebo psát povídky, nebo učit děti! Já budu na Zemi něco platná!“
Jenomže na nebi není všechno tak jednoduché. Panuje tam tuhá byrokracie. Jen tak se na Zemi nikdo nedostane. Stává se, že se už nějaká duše chystá stát člověkem, přijde do kanceláře, kde chystají papíry a tam – úplně hrozná fronta! Duše se nesměle ptá:
„Tyhle všechny chtějí na Zemi?“
„Všechny!“ zní sborová odpověď.
„A mohla bych si jenom vzít ten dotazník..?“
„My všechny jdeme jen pro dotazník!“
Tak čeká miliardy let. Konečně se dostává dovnitř, sedí tam boží pomocník s dlouhým bílým vousem, ze kterého se rodí oblaka. Prohlíží si její dotazník a klade duši úskočné otázky:
—Jaký je cíl vaší návštěvy Země?
—No… já bych… chtěla bych být hudebníkem… dělat lidem radost muzikou…
—Určitě?? – a dívá se na duši hrozivě přísným zrakem.
—Určitě!
—No to jsem zvědav! Ze všech těch nadšených hudebníků, co tu byli, jsou dneska samí manažeři! A hudebníků máme moc nízký stav! Tak tě tedy posílám ihned dolů, vízum ti vypisuju na 98 let! Ale jestli mě podfoukneš, návrat bude okamžitý!
…A když duše vyplní něco špatně, je to malér, boží pomocník přijímá jen jednou za sto let v pondělí. Je to důležitá persóna tam na nebi. Má spoustu práce… A duše musí zase čekat a jen se dívat…
…Takže když mám mizernou náladu, myslím na to, jak moje duše čekala miliardy let. A mít mizernou náladu mi pak připadá tak nějak trapné…
Olga Demidyuk
Nauč se porozumět lidem! To je pravdivé a moudré přísloví
Text, který léčí duši