Jak se spřátelit s vlastním osudem

„Život je grandiózní verzí tvých nejvyšších představ o tom, kdo jsi“. Neale Donald Walsch, americký spisovatel

Nezapomenutelným životním setkáním je setkání se sebou samým Je to s ničím nesrovnatelná zkušenost. Vzpomenout si sám na sebe je obrovské štěstí a počátek velkých možností. Je to šance vzájemného působení s vlastním osudem. Kdy se ho nepokoušíte měnit – to on sám vám nabízí změny. Není to nic vymyšleného, je to založeno na osobní zkušenosti. Jsem tu, abych vám o ní pověděl.

Všechny vzrušující a ohromující životní události začínají tajenými otázkami: «Kdo jsem?», «Proč tu jsem?». Bez přehánění mohu říci, že právě v tu chvíli začíná skutečný život – inspirované hledání, závratné objevy a nezapomenutelná dobrodružství. Stalo se to mě, přihodilo se to mnoha jiným a přihodí se to i vám, budete-li chtít.

Odpověď přichází stejně nečekaně jako průtrž mračen uprostřed slunečného dne. Zaskočí vás. Stojíte v lijáku, tajíte dech, abyste nezaplašili tu chvíli a vzpomínáte si na Sebe. A víte o Sobě zkrátka všechno. Je to jako bleskové osvícení, které vás uvrhne do neuvěřitelného stavu. Doslova se v tu chvíli rozpouštíte v prostoru, splýváte s oním deštěm, cítíte na tvářích proudy vody nebo snad radostných slz z toho dlouho očekávaného setkání. Cítíte se, jako by kolem vás kroužily stovky andělů a darovaly vám křídla. Jste schopni vznášet se nad všedností.

Navždycky to mění život. Protože získáváte mnohorozměrnost. Začnete vidět sami sebe, jiné lidi, situace a události z různých stran. Od té chvíle už pro vás neexistují problémy, nevyřešené otázky, bezvýchodné situace a nepříjemní lidé. Všechno kolem je náhle světlejší a mladší, navyklé věci vidíte v novém světle a uvědomujete si, jak všechno souvisí se vším. Odpověď však nepřichází najednou. Abyste byli připraveni k probuzení, je potřeba čas.

V sakrálním slova smyslu se naše cesta podmíněně skládá ze dvou částí: hledání sebe a realizace sebe. Když si poprvé položíte otázky o smyslu svého života, teprve nastupujete cestu. A dále jdete cestou hledání sebe sama. Když pak přicházejí odpovědi, jdete cestou seberealizace.

O tom, jak změnit svůj Osud, bylo řečeno a napsáno mnohé. Občas se však chováme jako děti, obouváme si maminčiny střevíčky na vysokých podpatcích a důležitě si vykračujeme po pokoji. Snažíme se něco měnit a nemáme tušení, o co jde. Přání změnit Osud, stejně jako každé jiné přání cokoli změnit, odráží náš nesouhlas s tím, co je teď. A dokud si nevzpomeneme sami na sebe, je toto přání pouhou iluzí možnosti.

Nesnažte se změnit Osud, proud řeky nezměníte. Nikdo vám nepřinese nový Osud na podnosu. Raději se snažte žít v harmonii se světem a Osud sám půjde vstříc vašim přáním.

Život a Osud jsou těsně propleteny. Život je Bytí a Osud je podstatou Bytí, vyšší silou, která nás neviditelně vede životem: Osud nelze změnit, lze s ním však spolupracovat takovým způsobem, že vám sám nabídne změny.

Abychom mohli s Osudem spolupůsobit, musíme cítit nejméně tři věci současně: lásku, důvěru a vděčnost.

Milovat svůj Osud znamená přijmout ho takový jaký je, bez podmínek. Souhlasit s tím, že všechny události v životě jsou právě takové, jaké mají být. Všechno je dokonalé. Zvykli jsme si svádět své nezdary a porážky na zlý Osud. Avšak dokud se k němu budeme takhle chovat, nemůžeme se dočkat jeho shovívavosti. Je to uzavřený kruh. Východisko je jediné – rozhodnout se, že Osud je k vám dobrý, navzdory všemu.

Je nám vlastní klást odpor, ohrazovat se, ustavičně bojovat sami se sebou i se světem. Jestliže však chcete něco na svém životě změnit k lepšímu, vzdejte se pro začátek svému Osudu. Bude to první krok na cestě velikých přeměn.

Důvěřovat vlastnímu Osudu znamená se mu otevřít. Věřit, že všechny jeho vzkazy jsou pouze pro vaše dobro. Ve skutečnosti všechno v životě záleží na našem vnitřním stavu. Čím více jsme otevřeni, tím jasnější je naše vidění.

Chceme-li s Osudem spolupracovat, musíme porozumět jeho řeči. Je to jazyk symbolů a znaků. Je nutné být ustavičně právě v přítomné chvíli, právě tady a právě teď. Pouze tak můžeme dokonale pozorovat absolutně všechno, co se děje a uvidět nápovědi Osudu.

Být svému Osudu vděčný znamená dát mu vědět o svém souhlasu se vším, co máme dnes a snaze mít více. Osud tuto vděčnost vnímá jako signál připravenosti jít dál a otevírá nám nové obzory. Jestliže nové možnosti přijímáme s důvěrou, náš Osud se mění přirozenou cestou.

Osud je přívětivý k těm, kdo k němu chovají důvěru, lásku a vděčnost. Přátelství s ním není žádný mýtus, ale logický výsledek dlouhodobé hluboké součinnosti.

Jdete-li cestou hledání sebe sama, dozvídáte se o svém jedinečném talentu. Každý má talent, občas i více. Také vy ho máte. Existuje jedna určitá věc a jeden určitý způsob, jak ji dělat lépe než kdokoli jiný na světě. Když se jí věnujete, ztrácíte pojem času. Přitahuje vaši duši, inspiruje vás a vzrušuje a potěšení máte už jenom z toho, že se jí věnujete. Je velmi důležité uvědomit si, co je to za věc.

Když jdete cestou seberealizace, jste schopni své nadání zhmotnit a udělat z něj záležitost celého svého života. A věnovat se jí s prospěchem pro ostatní lidi, protože jenom prostřednictvím jiných se můžeme v tomto světě projevit. Jiní lidé se projevují stejně. Tímto způsobem jsme v našem světě všichni vzájemně propojeni. Jenom tak můžeme zakusit skutečné štěstí. V takovém případě pak můžeme svůj Život pokládat za skutečně úspěšný.

Ať už tomu věříme nebo ne, Osud nám na naší cestě vždycky pomáhá. V Životě nepotkáváme náhodné lidi, ani náhodné události. Osud nás vede k rozvoji, dává nám znamení, staví do cesty ukazatele, varuje i odměňuje. Jeho součinnost umocňují naše otevřenost a důvěra. Potom jde všechno snadno. Jestliže se mu však uzavíráme a odmítáme ho, pak nás poučí. Za tohle všechno bychom svému Osudu měli být vděční jako matce, které nepodmíněně miluje a stará se o svoje děti.