Jaký to má účel když nás osud přivádí do styku s jinými lidmi?

Ne každý z nás nutně přemýšlí o tom, jaký to má smysl, když se během svého života setkáváme s lidmi nejrůznějších typů. Někteří se nám líbí, jiní už méně. Někteří mají tu nešťastnou vlastnost, že přinášejí smutek a neštěstí. A naopak jsou i jiní, kteří se objeví v okamžiku, kdy je právě potřebujeme, mohou nám být nápomocni a způsobit, že překonáme nejednu nelehkou životní situaci, mnohdy dokonce bez větších problémů.

Pokud se těmito myšlenkami zabýváme, může se nám zdát, že lidé, s nimiž se setkáváme, se v naší blízkosti objevují náhodou. Avšak ve skutečnosti tomu tak zcela není.

Je třeba zdůraznit jeden významný moment, totiž že to, jací lidé se v našem okolí budou vyskytovat, do značné míry ovlivníme my sami a to tím, jaké lidi si budeme vybírat a v jakých kruzích se budeme pohybovat. Jsou situace, kdy se vzájemnému setkání a obcování s lidmi jistého typu prostě vyhnout nemůžeme (například na základní škole i na školách vyššího typu, v zaměstnání a také na jiných místech, kam se chodit prostě musí). Avšak například pokud jde o náš soukromý život, platí, že výběr lidské společnosti, která nám bude vyhovovat je čistě naše záležitost. Pokud budete vycházet z vědomí, že v životě vlastně nic není náhodné, potom si prakticky z každého setkání s jiným člověkem můžete odnést velmi cenné informace.

Je možné, že člověk, kterému něco tajně závidíte, se dostal do vaší blízkosti právě proto, aby vám pomohl poznat v sobě poznali onu negativní vlastnost, totiž závist, a následně s ní začít bojovat. A co je velmi důležité: přeměnit ji na mnohem konstruktivnější fenomén, totiž stimul vlastního růstu a rozvoje.

Totiž ten, kdo vám přinesl nepříjemnosti, vás v podstatě učí s nepříjemnými záležitostmi zacházet, a vy zároveň s tím sílíte.

Buďme k sobě upřímní a přiznejme si to. Během života se poměrně často setkáváme s lidmi, kterým nerozumíme a jejichž životní styl se nám nelíbí resp. nás dráždí. Zamysleme se nad tím. Je dosti možné, že to, co nás dráždí, je něco, co sami v sobě nemáme a po čem ve skrytém koutku duše vlastně toužíme. А pokud tomu tak není, potom bychom se během setkávání s podobnými lidmi měli snažit být trpělivější. Každý člověk je totiž jedinečný a neopakovatelný, a to i tehdy, když se nám jeho způsob života zdá být nesprávný.

A kolik je lidí, které z celého svého srdce nenávidíte? Pokud pro vás nikdo takový neexistuje, je to vynikající. Znamená to, že jste se již naučili odpouštět, bez ohledu na různé okolnosti. Je dobré, když takových lidí ve vašem okolí není více nežli tři, i když jejich počínání, když si na ně vzpomenete, vám přinese smutek na duši. Kladete si otázku, zda má vůbec smysl naučit se lidem odpouštět, pokud se těch «hříšníků» kolem vás seskupí příliš mnoho? Je pak vůbec možné přestat přemýšlet nad tím, co se někdy v minulosti stalo a nad těmi, kdo udělali něco vnímaného z vaší strany jako špatné… bez ohledu na to, za jakých okolností k takové události došlo?

Na druhé straně nelze ponechat bez povšimnutí lidi, kteří nám přinesli nějakou radost. Setkáváme se s nimi právě za tímto účelem; kontakt s nimi nám slouží k tomu, abychom se cítili šťastnými a potřebnými — zkrátka skutečnými lidmi.

Nezbývá než popřát vám, abyste během svého života zažili co nejvíce těch «šťastnějších» setkání. A aby lidí, kteří nás dostávají do nepříjemných situací, bylo co nejméně.