Až mi bude 80 let a rozhodnu se odejít ze scény po neskutečně skvělé a fantasticky úspěšné kariéře filmové hvězdy, zpěvačky, svůdkyně a společenské činitelky, přijde ke mně na nábřeží Croisette mladá novinářka. Můj sedmý manžel zrovna odjede na nějaký závod Formule 1 („Ach, drahoušku, ano, dokonce i ve čtyřiceti jsou všichni pořád jako malí kluci!“), a tak v domě nikdo nebude. Promluvíme si o tom, jaký byl začátek jednadvacátého století, dáme si skleničku dobrého koňaku, napijeme se silného čaje s citronem a ona mi pak položí tu hlavní otázku, kvůli které přišla. Tajemství Tvého Úspěchu…
A jako různobarevné korále v krabičce začneme přebírat má tajemství.
Tajemství č. 1. O Světě
Chápala jsem vždycky, že Vesmír je zrcadlo, keré na mě shlíží se stejnou vlídností, s jakou já vzhlížím k němu. Že je třeba milovat Svět, stromy a květy, děti i dospělé. Citlivě ho vnímat a s potěšením ho ochutnávat. Tancovat si o samotě a pohybovat se přitom nikoli podle daných pravidel, ale podřizovat se vnitřnímu rytmu svého těla. Dávat si koupel provoněnou aromatickými solemi a zapálit si svíčky… Mlsat na parapetu horkou čokoládu s rozinkovým šnekem a dívat se přitom na noční nebe. Číst si znovu Mary Poppins. Tajně si pod stolem zout střevíčky a malovat palci na podlahu lodičku. „A ještě, děťátko“,řeknu jí, „pokud nemáte ctitele, kupujte květiny sama sobě…“
Tajemství č. 2. O kosmetice
„Ale jistěže jsem znala různé ty laciné cestičky ke Kráse a nijak jsem jimi neopovrhovala: myla jsem se minerálkou, potírala obličej kostičkou ledu z heřmánkového čaje nebo kouskem jablka, do levných krémů jsem přimíchávala mandlový olej… Ale pamatujte si, dítě moje, nikdy nešetřete na parfému a na spodním prádle. Jen demonstrujte světu závažnost svého úsilí stát se Elegantní Ženou – a on vám poskytne možnosti k jeho naplnění, protože uvěří, že právě vy s nimi naložíte lépe než jiné…“
Tajemství č. 3. O jídle a špatných zvycích
„Ach, jak já jsem ráda jedla: ode všeho jen kousíček – i linecký koláč, i vepřovou na sušených švestkách, grapefruity, ústřice. Nebála jsem se ani nadýchaného chleba, ani opečeného masa: když jsou základem vaší stravy zelenina, cereálie a ryby, pak malý ústupek není na škodu. Velký chlebíček s kotletkou a dipem nezmění ženu v obludu, zato nepřetržitá hrůza z kalorií z ní udělá nervózní a nespokojené stvoření. Na druhé straně, drahoušku, když jsem se rozhodla zhubnout, pak silou vůle jsem kromě ovoce a šťávy dokázala nejíst nic jiného… snad ještě tabulku hořké čokolády… A pohár vína jsem vypila s potěšením. Věřte, děťátko, že takzvané špatné zvyky se stávají škodlivými teprve je-li jich příliš… Ve lžičce je to lék, v šálku už jed. Nemyslete na ně, bere to tvářím správnou barvu. Ostatně, taková ta bojovná počestnost neškodí o nic méně.“
„Muže jsem měla ráda, dítě moje, a oni mi stejně tak odpovídali. Měla jsem ráda stav fyzické blízkosti. Objetí a laskání. S těmi milovanými po řadu let, s těmi přitažlivými v krátkých minutových vzplanutích…
Neviděla jsem svoje tělo jako figurku v sociální hře, nedávala jsem se za peníze nebo pro přepych, tělem jsem platila za tělo, něžností za něžnost, touhou za touhu. André Maurois říká, že stáří začíná v den, kdy umírá odvaha… a má pravdu. Stáří Ženy však začíná ten den, kdy v ní zemře něžnost. Ruka toho, kdo dává, neuvadá, nevadnou jeho ramena, ani boky, ani ňadra… všechno to uchovává Znalost zimničné touhy i malátnosti ukojení. Nebojte se úplně se ztratit, vzdejte se vášni ze vší síly, vychutnávejte si štěstí ze spojení ženského a mužského. Jinak vás první vrásky přivedou ke smutné myšlence – že jste málo milovala.“
Tajemství č. 5. O učení
„Učit se, poznávat, rozumět novému… Kolo se otáčí buď nahoru nebo dolů a jakmile se zastaví, skácí se na stranu. Svůj mozek využíváme jen z 5 procent, a necháváme tak ležet ladem dřímající sílu zbylých devadesátipěti. A přitom náš mozek je velká a mocná zbraň. Jen se podívejte, děvčátko, co všechno lidé vymysleli do roku 2050, a to pouhou dvacetinou svého skutečného potenciálu. Rozvíjejte svůj mozek, zatěžujte ho, vychovávejte, buďte k němu spravedlivá, ale přísná. Vždyť mozek řídí každou buňku vašeho těla. Co my víme, možná, že až se zapojí 6 jeho procent, začne vyvíjet nějaký hormon proti stárnutí?“ – Tady se usměju. A smetu z běloskvoucích kalhot neviditelné smítko.
Tajemství č. 6. O práci
„… Vybudujte říši svého snu, triumfu svého snažení! I kdyby byla nevelká, rozhodně nemůže být malá. A poznáte-li, že je to jen vzdušný zámek, nechte ho odplout a začněte znovu. Tvořte! Vydělejte spoustu peněz a ještě víc jich utraťte. Neztrácejte nadarmo čas, zapřáhněte každou minutu jako koně, který zpěněnými pysky hltá vzduch, do kočáru, který letí, kymácí a trmácí se k vašemu Úspěchu. Když si osvojíte tajemství číslo 1, holčičko, naučíte se nasávat energii Světa jako mořská houba. Ale nic nemizí v nic a pokud ji Světu nevrátíte, zahynete. Staňte se vnímavou, tvořivou membránou ve vedení světového energetického proudu, přijímejte, přeměňujte a vysílejte. Vyjadřujte sama sebe a uvádějte za to rovnou i cenu – a zaslužte si ji. Nemáte-li Práci, ale službu pro výdělek, a nesnažíte se tento stav věcí změnit, pak kladete první kamenné bloky do základů svého Stáří.“
Tajemství č. 7. O Hodných a Zlých
„Nebuďte, drahoušku, příliš hodná – kousejte, žádejte, utíkejte. Neposlouchejte nikoho, kdo vám bude říkat, že tohle nemůžete, tohle jste si nezasloužila, tamto nemáte zkoušet. Zapomeňte na všechny, kdo vám schválně berou náladu, zbavují vás sil, které jsou třeba k míchání barev na paletě Světa, k namáčení štětce a utváření plátna vašeho života! Je jen jeden způsob jak nedosáhnout úspěchu – snažit se být hodná ke všem. Perte se, vztekejte se, rozbíjejte a ničte a vymetejte ze svojí duše střepy těch, ke komu jste se rozhodla být zlá… Pamatujte, že čas objímat se střídá s časem odmítání objetí. Pamatujte, že „hodná ženská“ je nejčastější kompliment pro ty, s nimiž se nikdo nežení. Pamatujte, že když váš vnitřní anděl umdlévá slabostí a nedokáže už udržovat oheň v krbu vaší duše, můžete ještě pořád požádat o uhlí a oheň čerta! … Tomu nevěřte, holčičko, že ti dva jsou nepřátelé: až se anděl zahřeje a pohne zrůžovělými rty, zanechá čert vaši duši a svoji sílu v jeho něžných prstech, čímž si vyslouží stydlivý a uznalý andělský povzdech. Na tom stojí svět.“
… A tak vzdáme patřičnou úctu Henessy, navlečeme celou nit barevných korálů mých osmdesátiletých zkušeností a já na její mladé šíji zapnu droboučký uzávěr.
Tajemství nejhlavnější
„Buďte zvídavá, děvčátko moje. Zajímejte se o všechno, co budete dělat: o výběr jídel nebo šatů, o rozmluvy, o své i cizí myšlenky, o slova a knihy, o práci a bitvy. Pokud v sobě necítíte zájem o jednu jedinou z oblastí svého života, změňte ji, odstraňte ji a hned budujte jinou! … Nuda má na cévy horší vliv než cholesterol, nuda vám ohýbá páteř, spoutává vám prsty artritidou a dělá vám záhyby na břiše. Utíkejte, má milá, vždycky běhejte! … Čas je milosrdný jen k těm, kdo se pohybují v jeho oblíbeném rytmu opojného skoku! … Kdo ho umí vynakládat ušlechtile, štědře a radostně, dočká se svátku. Snažte se změnit v zajímavou uchvacující činnost i tu nejrutinější ze svých povinností, pokud už je nezbytná. V opačném případě najděte způsob, jak se jí vyhnout.
Pojďme, děťátko, ukážu vám svoje kosatce. Tohle je Junona Warlsind… a tyhle jsou japonské, všimněte si, jak jsou mohutné. Věděla jste, že v Japonsku z kosatců dělají chlapcům amulety, aby je chránily před nemocí a přinášely jim odvahu? Pro slovo „kosatec“ a „bojový duch“ je stejný znak. Podle legendy rozkvetl první kosatec už před miliony let a byl tak nádherný, že pokochat se pohledem na něj přišla všechna zvířata, ptáci, voda i vítr a ti pak roznesli jeho semínka po celé zemi … A tady na tom kopečku mám kosatec Alberta, fialový a bílý. Teď je trošku nakrmíme… Už musíte, děťátko?… No co, jen běžte. Utíkejte!“
Marina Korsaková
Dopis pozůstalým. Radujte se ze života.
Dopis sobě samému ve věku 16 let
Tisíc kuliček aneb jak si více vážit života