Doktor Mark byl známý onkologický odborník. Jednoho dne se chystal na významnou konferenci, kde měl dostat vyznamenání za svoje úspěchy na poli léčení a výzkumu rakoviny.
Byl samozřejmě dost rozrušený. Jeho letadlo však jako naschvál po dvou hodinách letu muselo předčasně přistát kvůli technické závadě.Doktor se bál, že se opozdí. Půjčil si tedy auto a vydal se na cestu. A znovu jako naschvál se spustil déšť a rozpoutala se silná bouře. Nebylo skoro vidět na cestu. Možná kvůli tomu Mark špatně odbočil a zabloudil. Když byl na cestě už dvě hodiny, pochopil, že neví, kde je. Měl hlad, byl unavený, a tak už jen hledal místo, kde by si mohl oddechnout a najíst se.
Asi za půl hodiny konečně uviděl kus od silnice nějaký dům. Nevypadal moc udržovaně, ale nic jiného tu nebylo. Mark vylezl z auta a utíkal v hustém dešti k domu. Zabouchal na dveře. Dveře otevřela velmi hezká žena. Vysvětlil jí situaci a požádal, zda by si mohl zatelefonovat.
Žena odpověděla, že telefon bohužel nemá. Jestli však chce, může jít dál a počkat, než nejhorší bouřka přejde. Hladový a vyčerpaný doktor její pozvání vděčně přijal. Dostal čaj a něco k jídlu.
Pak mu řekla, že kdyby chtěl, může se přidat k její modlitbě. Mark se usmál a omluvil se, že věří pouze ve svou práci. Seděl za stolem a v nejasném světle svíček pozoroval ženu modlící se u dětské postýlky. Pochopil, že potřebuje pomoc. Když dokončila svou modlitbu zeptal se jí, zda opravdu myslí, že ji Bůh vyslyší. A chtěl vědět něco o dítěti v postýlce.
Žena se smutně usmála. Dítě v postýlce je její malý synek, odpověděla. Trpí vzácnou formou rakoviny. Jistý doktor Mark se na ni specializuje. Ten by ho dokázal vyléčit, jenomže ona na to nemá peníze. Zbývají jí jenom modlitby. Zatím ji Bůh nevyslyšel, ale ona pevně věří v jeho pomoc.
Mark byl naprosto ohromený. Chtěl promluvit, ale nedokázal to a nakonec se rozplakal. Hlavou mu běžely myšlenky na celý dnešní den, na všechny ty náhody, které ho zavedly právě sem. „Bůh je veliký“, pomyslel si. Všechno se to stalo proto, abych dokázal opustit svůj materiální svět a pomohl lidem, kteří nemají nic než modlitbu.
Syndrom odloženého života
Něco k zamyšlení od Vadima Zelanda