3 důležitá pravidla, která vás nikdo nenaučil

Už vás otravuje žít podle rozvrhu, dodržovat seznam «100 životních cílů» a sledovat poznámky v diáři? Kouč Mark Manson vám nabízí pravidla, která vám do života dodají trochu chaosu. S jejich pomocí začnete konečně jednat spontánně a ne podle nějakého plánu…

Představte si na chvíli, že jsem váš otec (vím, že to je pochybný nápad, ale pojďte to jenom zkusit).

Dejme tomu, že sedíme, popíjíme pivo, posloucháme hlasy cvrčků a díváme se na ubývající měsíc. Nebo se smějeme fórku z filmu, na který jsme před chvílí dokoukali. Nebo vzpomínáme, jak když nám bylo pět, chtěli jsme vykoupat kočku v toaletní míse. Zkrátka, idylická scéna z hollywoodského filmu.

To je přesně chvíle k důvěrnému, otevřenému rozhovoru, k projevení otcovské moudrosti, která vám zcela změní život a přiměje vás podívat se na něj novýma očima. Takže si odkašlu a říkám vám: «Drahý potomku, chci se s tebou podělit o jednu radu a povědět ti něco o třech důležitých životních fíglech, o kterých ti zatím nikdy nikdo nic neřekl».

Vy samozřejmě otáčíte ke mně hlavu a šklebíte se: «Nedělej kraviny, táto! Mluvíš jako ňákej borec z blbý reklamy». Načež já odpovídám: «Pokus se projevit otci úctu a poslouchej pozorně!»

Řekl bych vám asi tohle.



Nic si neber moc k srdci.

Člověk už je takový. Všechno, co se v životě děje, si vztahuje na sebe a nechává to na sebe působit. Když máme úspěch, zdá se nám, že nám všichni kolem tleskají. Když to nestojí za nic, jsme naštvaní a přesvědčení, že si zasloužíme něco lepšího. Dobře se cítíme vždycky jen kraťoučkou chvíli.

Avšak ti, kdo nás kritizují v období, kdy se nám nedaří, mají s největší pravděpodobností s námi společného daleko víc, než bys čekal. Než by oni sami čekali. Nemá vůbec žádný smysl domnívat se, že lidé okolo nás stále jen posuzují naše špatné trefy. Každý je totiž soustředěn hlavně na sebe a jiní ho tak dalece nezajímají. Chybovat je lidské, praví pradávná moudrost. Stačí se z chyby jen poučit. Rvát si vlasy není třeba.

Všechno, co se nám přihodí, nás zároveň posiluje a je to součástí naší existence, ať si to přejeme, nebo ne.

Nedrž se svých názorů jako záchranného kruhu.

I když se jejich názory a přesvědčení rozsypaly jako domeček z karet, spousta lidí se jich drží dál a pokoušejí se udržet na palubě lodi, která jde ke dnu. Zdá se jim, že je lepší tvářit se, že nic neslyší a třeba si i zacpat uši, než aby souhlasili s jiným názorem.

Uvedu příklad. Když je člověku šestnáct, utváří si vyhraněné názory na všechny možné životní oblasti. Je si například naprosto nezvratně jist, že žádná holka se nikdy nezamiluje do «šprta», pokud snad šprt náhodou nemá horu peněz a luxusní káru. Když je však takzvanému šprtovi třicet, může si s ním tenhle názor ošklivě pohrát, protože zásadně ovlivní jeho vztah k opačnému pohlaví.

Přání poznávat vlastní chyby a úsilí získávat nové znalosti je přímo úměrné změnám, ke kterým v životě může dojít.

Vyzkoušej tenhle postup: napiš si rovnou teď na papír dvacet věcí, které bys v sobě chtěl změnit. Ber to jako výzvu všemu, co tě na sobě samém rozčiluje: «Jsem lempl», «Nedovedu se bavit s lidmi», «Nedokážu být šťastný, protože se věčně naštvávám» a tak dále. Jak dáš těch dvacet bodů dohromady, jdi podle seznamu a zapisuj, co podle tvého názoru bude, když se ti podaří ty věci změnit. Jaký bude tvůj život?

Abys věci dokázal měnit, musíš se vždycky snažit vidět obě strany mince a nemyslet si, že existuje jen černá a bílá.



Nauč se jednat, i když předem nevíš, k čemu to povede

Od útlého dětství jsme naučeni dělat věci, které mají jasně daný cíl. Uklidíme si v pokoji a zasloužíme pochvalu, napíšeme seminárku a dostane se nám hodnocení. Žádná neurčitost, děláme zkrátka to, co je třeba.

Jenomže ve skutečném životě to takhle nechodí. Nikdo nám neřekne, ve které oblasti bychom mohli dosáhnout úspěšné kariéry, nikdo nám nedá záruku, že v lásce budeme šťastni «jednou provždy». Neexistuje žádný způsob, jak se stoprocentní jistotou zjistit, zda jednáme správně nebo ne.

To je důvod, proč se pokud možno většině věcí vyhýbáme: potřebujeme znát výsledek ještě před tím, než se do něčeho pustíme. V důsledku toho se pak život promění v řadu po sobě jdoucích, opakujících se událostí. Čistě proto, že tak je to bezpečnější.

Možná nás čekají tisíce malých neúspěchů, jenomže pouze tak se dá dojít k úspěchu.

Každý den dostávám početné maily od lidí kladoucích mi takovéhle otázky: «Jak mám najít životní cíl?», «Myslíte, že mám štěstí v lásce?», «Jak mám vědět, že jednám správně?»

Mažu je, aniž bych je dočetl. Nenapadá mě totiž ani jediná myšlenka, kterou bych mohl nabídnout!

Za prvé, nikdo přece neví, co je nejlepší zrovna pro toho konkrétního člověka. A za druhé, už to, že se na to ptá nějakého chlápka na internetu, ukazuje na problém: chce znát výsledek předem, než se do něčeho pustí.

Mnoho lidí by si do svého navyklého denního pořádku mělo přidat trochu toho chaosu. A přestat všechno dělat kvůli nějakému často vymyšlenému a iluzornímu cíli. Žít dneškem a poddat se proudu života.