5 cvičení, abychom se vrátili sami k sobě

V soudobém světě se s traumaty setkáváme ve stále větším rozsahu. Často nezasahují jenom jednotlivce, ale dopadají na celé skupiny lidí. Jak pomoci sami sobě nebo svým blízkým, kteří byli vystaveni traumatizující situaci?

Americký neuropsycholog doktor Peter A. Levine (nar. 1942) se problematice traumatu věnuje pětačtyřicet let. Jde cestou přirozeného léčení následků traumat a vyvinul k tomu vlastní originální metodu somatického prožívání. Spolu s Ann Frederickovou napsal knihu «Probouzení tygra. Léčení traumatu» (česky Maitréa, 2011), v níž laickému čtenáři přístupným způsobem popisuje příznaky traumatu a také kroky nezbytné k jejich léčení.

Levine je přesvědčen, že posttraumatické psychické poruchy jsou důsledkem neukončené instinktivní tělesné reakce na traumatizující událost. Klinické výsledky dokládají, že ukončení této reakce vede k plnému vyléčení traumatizovaných osob. Levinova metoda obrací pozornost lidí postižených drtivými událostmi k tělesným vjemům. Právě zvýšené soustředění na vnímání vlastního těla je cestou návratu k sobě samým, cestou k vyléčení. Autor v knize nabízí řadu cvičení, která v soustředění na tělesné vjemy pomáhají. Seznámíme vás s pěti z nich.

1. Tepající sprcha

Každý den si dávejte desetiminutovou, lehkou tepající sprchu: pusťte studenou nebo odraženou vodu a vystavte jí celé tělo. Soustřeďte plně celé své vědomí na ty části svého těla, na které právě rytmicky dopadají pramínky vody. Otáčejte se a přimějte také své vědomí, aby přecházelo od jedné části těla ke druhé. Tiskněte blízko ke sprše nejprve hřbety rukou a potom dlaně a zápěstí; dále obě strany obličeje, ramena, podpaží a tak dále. Snažte se postupně zapojit všechny části těla. Všímejte si dobře pocitů v každé oblasti vystavené vodě, i když nic necítíte nebo přestáváte cítit a vaše pocity na tomto úseku těla se spíš začínají podobat bolesti. Říkejte si přitom: «Tohle je moje hlava, tohle je moje šíje, mé paže…», «Jsem rád, že se vracíš». Také rychlé a lehké plácnutí na rozličné části těla vyvolá podobný pocit probuzení. Toto prosté cvičení napomáhá obnovení vazby mezi tělem, vědomím a duchem. Právě tohle spojení bývá po prožitém psychickém traumatu často narušeno.



2. Vjemy získané dotekem

Ať jste zrovna kdekoli při čtení těchto řádek, uvelebte se co možná nejpohodlněji. Vnímejte, jak se vaše tělo dotýká povrchu, který vás podepírá. Uvědomte si svoji pokožku, vnímejte pocity, které v ní vyvolává dotek oděvu. Prociťte i to, co je pod kůží. Jaké tělesné reakce jste postřehli? Zapamatujte si je a klidně se zamyslete nad tím, jak vlastně sami sobě určujete, co vnímáte jako něco příjemného. Z jakých fyzických pocitů se skládá pocit pohodlí, který vzniká ve vašem vědomí? Jaké myšlenky vám pomáhají lépe si uvědomit fyzické pocity – že se cítíte pohodlněji nebo naopak? Mění se nějak v průběhu času? Posaďte se na chvíli a vychutnejte si pohodlí, které vám zprostředkovávají tělesné vjemy.

3. Pociťte svou disociaci

Disociace je druhem psychické sebeobrany. Toto slovo bývá vysvětlováno jako odpojení, uzavření nebo odvržení. Člověk, který utrpěl psychické trauma, bývá disociován. V okamžiku silně negativního prožitku můžeme začít to, co se nám děje, nahlížet jako by ze strany, jako bychom opustili své vlastní tělo, odlučujeme se od reality, odosobňujeme se. Tento mechanismus je ochranou před nesnesitelnými, příliš zdrcujícími emocemi. Postižení někdy později říkají: «Jako by se to nedělo mě, ale někomu jinému».

Abyste si dokázali představit, co to disociace je a jak ji člověk prožívá, usaďte se pohodlně v křesle a představte si sami sebe, ležící na voru, který pluje po jezeře. Cítíte, jak pluje. V tu chvíli dovolte sami sobě vyklouznout z vlastního těla. Vzneste se k nebi, pěkně pomalu, jako balón, a dívejte se sami na sebe, jak sedíte dole.

Čemu se tenhle prožitek podobá? Co se děje, když se pokoušíte pocítit své tělo? Přejděte od vlastního těla k onomu pocitu letu ještě několikrát, abyste disociaci co nejlépe procítili.



4. Zkouška disociace

Pohodlně se uvelebte v křesle, které příjemně podepírá vaše tělo. Pomyslete na místo, kam byste moc a moc rádi jeli na dovolenou. Dlouhou, neuspěchanou a bezstarostnou dovolenou. Proberte si v duchu ta nejkrásnější místa, představujte si jejich podrobnosti a snažte se vybrat si to nejlepší. Načež se tam v mysli vydejte a užívejte si tak, jak si vaše srdce žádá

A těsně před tím, než budete připraveni k návratu domů, odpovězte na otázku: kde jste?

S největší pravděpodobností uvedete své vysněné dovolenkové místo. Jen těžko odpovíte, že jste tady teď, ve vlastním těle. Pokud v něm nejste, zažili jste disociaci.

5. Práce s fotografiemi

Otevřete rodinné album a vyberte dvě tři fotografie z různých cest v dětství. Měli by na nich být lidé, které opravdu dobře znáte, nebo dobře známá místa. Podívejte se na první foto. Jaké emoce ve vás probouzí? Jaké pocity vyvolalo? Ať už je vaše rekce jakákoli, prostě ji zaznamenejte. Je silná nebo přiměřená? Odkud víte, že je právě taková? Jak jste to poznali? Pokud na tuhle otázku dokážete odpovědět na základě svých tělesných pocitů, znamená to, že už se učíte využívat skrytý fyziologický základ vlastních emocí.

Nyní se zeptejte sami sebe: «Jak to, že vím, že moje emocionální reakce na tenhle obrázek je právě taková?» Cítíte napětí nebo příliv energie? Jestliže ano, jak jsou silné a kde se nacházejí? Kde se soustřeďují? Všimněte si svého dechu, toho, jak vám bije srdce, jak se napětí šíří vaším tělem. Co cítí vaše pokožka? A tělo jako celek? Zesiluje se váš pocit? Kde zejména začíná růst? Snažte se být co nejpřesnější. Odkud víte, ž vaše reakce je právě takováhle?

Stále si připomínejte, že vycházet musíte z těla, ne z rozumu – všechno vnímejte jako tělesné pocity, ne jako myšlenky nebo emoce. Potřebujete prostě jen popisovat své pocity. Vezměte další fotografii a cvičení opakujte.