Nepokoušejte se zachraňovat takové lidi.
Cítí se pohodlně tam, kde jsou.
Pro třicetiletého muže je pohodlné žít u matky a stěžovat si, že ho kontroluje a chce o něm rozhodovat. Nechce se mu dospět a nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí.
A matce vyhovuje vyprávět o strastech svého mateřství a ze všech stran slyšet uznalé a soucitné odpovědi.
Muži vyhovuje mít poměr s několika ženami a hájit se tím, že si nemůže vybrat, protože jedna druhou doplňují. Vyhýbá se tak skutečné blízkosti a zodpovědnému vztahu.
Vyhovovat dokonce může i život po boku alkoholika a předstírání šťastné rodiny, protože tak člověka nic nenutí přijmout nějaké rozhodnutí.
Velmi pohodlné je označovat všechny za idioty. Člověk tak vytváří dojem, že on sám se vyzná ve všem a rozhodně ví víc než všichni ostatní.
Věcí pohodlí jsou rovněž výmluvy, že nechcete ranit svou matku, a proto nezačnete žít tak, jak by se vám to líbilo.
Velmi pohodlné je stěžovat si, že vás všichni využívají a zároveň nijak nevymezit své vlastní hranice.
Pohodlnost také řídí útěky do nemoci, protože jsme-li nemocní, nemůžeme zajisté rozhodovat nějaké závažné životní otázky.
Je pohodlné stěžovat si a nadávat na nemilovanou práci a přitom neodejít jinam nebo na volnou nohu. Člověk by se přece musel naučit docela jinak žít!
Někomu může dokonce vyhovovat dělat všechno za jiné a prohlašovat, že oni by to sami nezvládli. Je to skvělý způsob, jak je ovládat.
Pohodlná je pozice zneuznaného génia kritizujícího všechny blogery na sociálních sítích, avšak nemajícího dost kuráže, aby zveřejnil svůj skutečný osobní názor. Stačí mu anonymně chrlit cynické komentáře.
Pohodlí představuje názor, že žádné psychologické postupy by u nás nezabraly a stejně je nepotřebujeme. Vyhneme se tak obavám z nutnosti změnit své chování a zároveň si zachováme pocit, že jsme něco zvláštního. Nějaký zvláště náročný případ. Dokonce se nám kvůli tomu může dostat i uznání.
Takže prosím vás, neshazujte takové lidi. Je jim tak dobře. Cítí se v pohodě. Vyhovuje jim to.
Ti, kterým to vyhovovat přestalo, hledají východisko, vyhledají psychologa nebo podporu přátel, rozhodují se a jednají. Mění svůj život.
Pokud chcete udělat něco užitečnějšího než zachraňovat ty, kdo o to nestojí, zaměřte se na hledání příčiny, proč ještě pořád toužíte je zachránit.
Existují i lidé, kteří mění sami sebe i svůj život. Protože jim ten dosavadní přestal vyhovovat.
Odvrácená strana záchrany: nenapájejte druhého vlastní energií!
Potřebuji – jsem bezmocný – beze mě zahyne. Karpmanův trojúhelník dramatu – jak ho opustit?