Jak matky zbavují své syny samostatnosti

Jak se uchránit přehnané mateřské péče.

Docela hodně žen si dnes stěžuje, že opravdoví muži už prostě nejsou. Soudobí chlapi nejsou chlapi ani náhodou. Chybí jim jakákoli samostatnost, zodpovědnost, nemají v sobě ani špetku pevnosti a síly, nedávají ženě pocit opory, nemůže se po jejich boku cítit v bezpečí. Jsou to měkoty, chybí jim povinná vojna. A tak dále…

Ať už máte na povinnou vojnu názor jaký chcete, jistě připustíte, že na všech těch nářcích něco je. Jsou dosti obecně známé chabé výsledky, které při přijímacích testech podávají například mladí muži, kteří se hlásí k policii nebo do armády. Jak psychické, tak fyzické testy vykazují nízkou míru odolnosti a výdrže, schopnosti samostatného rozhodování a náležité reakce na stresové situace. Ostatně, na něco podobného, alespoň pokud jde o fyzickou kondici, poukazují už učitelé tělocviku na základních školách, i když jistě ne jen u chlapců.

No jistě, životní styl se změnil, děti a dopívající mládež dnes nelítají po venku a nehoní se na hřišti za mičudou. Raději sedí u počítače. To dělá hodně. My bychom však rádi poukázali ještě na jeden jev.

Na fundamentální vklad rodičovské, především mateřské výchovy. Často si mladé matky sborem poukazující na všechny shora uvedené negativní jevy vůbec neuvědomí, že také ony mají doma malé syny. A také ony je svou výchovou nějak formují a někam vedou. Řada těch maminek tak říkajíc vlastníma rukama vychovává ze svých miláčků kopii muže, s nímž se rozvedly nebo s ním prostě nemohou žít. Kde se berou všichni ti mamánkové, všichni ti synáčkové, kteří ve třiceti pětatřiceti letech stále bydlí s matkou nebo s rodiči?



Máti chodí z nákupu s naditými taškami a když se ve výtahu poptáte po jejich synech, dozvíte se, že sedí doma na počítači. Jednomu je třicet, druhému dvaatřicet. «Copak, to oni jsou hodní, nepijou, slušně se chovají, ale neumějí si najít ženskou..», rozčiluje se matka. «No, kdyby se odstěhovali, bylo by mi opravdu líp». To se ví, že by jí bylo líp. Ale jim ne. Takovýhle servis v mamahotelu je těžké oželet.

Matka ví, že kdyby konečně začali samostatně žít, bylo by jí líp. Ale co by si asi s jejím synem počala nějaká ta «ženská», kterou si k jejímu žalu ani jeden ze synáčků nehledá? Vštípila snad ona sama svým synům úctu a lásku k ženě? Smysl pro povinnost? Samostatnost? Jak by se její synové zhostili svých partnerských a otcovských povinností?

Odborníci prokázali, že miminka mužského pohlaví jsou ještě křehčí a ještě více závislá na lásce a něžných dotecích než malé holčičky. Muži zkrátka přicházejí na svět slabší. Laskavá péče už v tomto útlém věku je základem budoucí sebejistoty a sebevědomí. A laskavostí se musí výchova vyznačovat i nadále. Domnívat se, že tvrdá výchova utvoří chlapa, je velký omyl. Také její vinou se objevují fotbaloví fanatici a násilníci. Vlídnost a nepodmíněná láska jsou chlapci velkou a zásadní oporou. Avšak už k malému chlapečkovi se matka musí chovat jako k malému sice, ale muži, ne jako k bezmocnému sladkému stvoření. Musí od něj vyžadovat projevy těch vlastností, které u dospělého muže očekává automaticky.

Svým vztahem k synovi matka ukazuje, že se musí naučit být jí pomocí, podporou, že jeho pomoc je cenná, že je vítaná a – očekávaná. Nebo mu to bohužel neukazuje a posiluje v něm přesvědčení, že děti jsou ti slabší a bezmocní a je třeba jim vždycky pomáhat. Tento vzorec se pak synovi vtiskne do podvědomí jednou provždy.

Jestliže se matka snaží připoutat syna pevně k sobě, pak aniž by to třeba vůbec chtěla, brání jeho rozvoji. Potlačuje jeho samostatnost a samu mužskou podstatu. Nikoli náhodou si pak takoví mladí muži, pokud si partnerku najdou, vybírají ženy rázné a rozhodné, velitelské typy. Jiný ženský vzor přece neznají. To se někdy stává u synů matek samoživitelek, které se k nim v jejich dětství často přimknou jako k jedinému citovému zdroji.



Často pak matky rozhodují za syny, čemu se v životě budou věnovat, kde studovat, kam nastoupí do zaměstnání. Zbavují je tak zodpovědnosti, potlačují jejich vůli a schopnost rozhodovat se.

Muž ztrácí přírodou mu danou soutěživost a snahu být úspěšným, bojovat a vybojovat si, o co usiluje. Nevykazuje sebemenší snahu a cílevědomost. A nebo naopak se utvrzuje v tom, že síle lze čelit jenom silou a stává se z něj hrubec a agresivní násilník.

Jak se uchránit přehnané mateřské péče? Mnozí mladí muži intuitivně vycítí nebezpečí a prchají – studovat do jiného města nebo státu, nebo do společného bydlení s kamarády. To je jen a jen správné rozhodnutí.

Vlastní nezávislost a samostatnost se určitě líp posiluje o samotě.

Vše, o čem tu mluvíme, by se dalo dokumentovat jednoduchým příkladem. Každá z těch maminek malých a větších synů určitě zažila v jejich dětství okamžik, kdy při oblékání potomek náhle prohlásil: «Já sám». Jistěže ještě ani zdaleka ne uvědoměle, ale všichni úspěšní muži začínají ve velmi raném věku chápat, že «můj názor je ten nejlepší». On, pravda, nejlepší být nemusí. Ale natlouci si pro svůj nesprávný názor ústa je také dobrá škola.

Maminky by měly raději zaměřit svou pozornost a péči na sebe. Trochu rozmazlovat samy sebe, ne své hošíčky. Tak jim poskytnou možnost jít svou vlastní cestou, vyzkoušet si svůj přístup k životu, věnovat se a rozvíjet skutečně své zájmy a přijímat samostatná rozhodnutí. Možná, že kdyby více matek takto uvažovalo nad výchovou svého syna, mamánků a měkotů by alespoň částečně ubylo.