Tajemství štěstí. Přes veškerou tragiku je to velmi poučný a moudrý příběh. Přesně do našich dnů… Pro každý z nich.
Jeden židovský majitel snad nejproslulejší pekárny v celém Německu často vyprávěl: «Víte, proč jsem ještě dneska naživu? Když náckové v Německu vraždili Židy, byl jsem vyjukaný puberťák. Sebrali samozřejmě celou rodinu. Vezli nás v dobytčácích do Osvětimi. Všude ležel sníh a mrzlo. Noci byly strašlivě studené. Nechali nás celé dny v těch dobytčácích bez jídla i vody. Ledový vítr nám doslova zmrazil tělo, pronikal vším. Neměli jsme žádnou možnost se zahřát. Byly nás tam stovky v těch strašlivých mrazivých nocích. Bez jídla, bez vody, bez pokrývek. Krev nám doslova mrzla v žilách. Vedle mě byl jeden starší Žid, znal jsem ho, v našem městě býval hodně oblíbený. Celý se třásl a vypadal jedním slovem úděsně. Obejmul jsem ho kolem těla rukama, abych ho trochu zahřál. Držel jsem ho co nejtěsněji, abych mu předal alespoň kapičku tepla. Třel jsem mu ruce, nohy, šíji i tváře. Zapřísahal jsem ho, ať zůstane naživu, ať vydrží. Dodával jsem mu ducha, jak jsem uměl. Celou noc jsem takhle toho člověka zahříval. Sám jsem byl k smrti unavený a promrzlý. Prsty mi tuhly a přestával jsem je cítit, ale nepřestával jsem ho masírovat, abych ho udržel alespoň při nějaké teplotě. Plácal jsem ho po ramenou, cvičil jsem mu nohama.
Tak uběhla spousta hodin. Konečně přišlo ráno a začalo probleskovat slunce. Rozhlédl jsem se kolem sebe po ostatních. Ke své hrůze jsem viděl samá mrtvá, mrazem ztuhlá těla. Všechno, co jsem slyšel, bylo ticho smrti. Ta mrazivá noc je všechny zabila. Zmrzli. Přežili to jen dva lidé: ten starý pán a já. Starý pán přežil, protože jsem mu nedovolil zmrznout a já jsem přežil proto, že jsem ho zahříval. Jestli dovolíte, jestli chcete, řeknu vám tajemství, jak v tomhle světě přežít. Když zahříváte srdce jiných lidí, zahříváte i své vlastní. Když podporujete, pomáháte a povzbuzujete jiné, i vám se do života dostává podpory, pomoci a povzbuzení.
A to je celé tajemství šťastného života».
Každý den je ve vašem životě první i poslední
Za čím se honíme?