Santa bez čepice. Povídka o tom, jak jsem pochopila, kde vzít energii.

Aktuální v každém roce… V každém životě…

Před rokem jsem přišla k psychologovi, vlastně ne přišla, doslova jsem tam vrazila, práskla za sebou dveřmi, a to prosím bez předchozího objednání. Sesypala jsem se do křesla a půl hodiny jsem v něm brečela nad svými trablemi. Celé jsem to shrnula konstatováním, že život nestojí za nic, Emanuel je hovado, nic mě neutěší, jak mám proboha žít a tak dále, sbohem navždy.

Doktor byl opravdu formát — za prvé mě ani jedinkrát nepřerušil a za druhé, vypadal načisto jako Santa z reklamy na nejmenovaný nápoj. Ovšem bez té čepice a vůbec v civilu. Když jsem zmlkla, povídal:

– Ženská, nebrečte mi tu, už jste někdy slyšela o jednoduchém účetnictví? No, tak život je jako účetní uzávěrka: aktiva, pasiva, když někde něco ubude, tak to jinde zas přibude, víte přece, co je to rovnováha, ne? Například – koupili jste si s tím vaším Emanem ledničku?

– Koupili, – zaštkala jsem.

– To jsou totiž všechno aktiva, víte, peněz bývá méně, základních prostředků – tedy ledniček – zase více.

– Nnn…neee, – škytala jsem — já chci slyšet něco jinnn…nééého, řekněte mi něco o nnn… nemateriálních aktivech. Emanuel mi včera oznámil, že se mnou končí, bere si všechny své saky paky, cenný obraz, originál Mařáka, našeho pejska, naháče vzácné mexické rasy a k tomu byt a kočího i s kočárem. Co mám dělat?



– Ale to je jenom dobře, pravil vesele doktor, ať si to sebere. Obraz abyste věčně hlídala, kočího byste musela platit, toho plešatého psa jste jistě ani za zvíře nepokládala, takže teď místo aktivního Emana máte pasivum – kapitál životní zkušenosti a sarkasmu. A teď dlouhodobé závazky…

– Co? Jaké závazky? – ptala jsem se vyjeveně.

– No, ty jsou teď jistě menší… K tchyni jste nejspíš jezdívali, což?

– Jezdívali, – šeptala jsem tichounce a mé rysy poněkud ztvrdly.

– A jeho kamarády z práce jste snášela?

– To byli pěkní ničemové, – šeptala jsem ještě tišeji, teď už s tváří betonové sochy.

– No vida, to je výborné, – radoval se doktor. – To je zcela evidentní úspora životní energie, má milá. Teď podstatně zvýšíte finanční část své bilance, našetříte nějaké ty prostředky v rámci výhledových příjmů, využijete životní zkušenost a – Emanuel, tedy přesněji řečeno král je mrtev, ať žije král!

– Vlastně máte pravdu, – utírala jsem si napůl zaschlé slzy, – děkuju vám, pane doktore, moc jste mi pomohl, je mi mnohem líp. Kam vám mám poukázat honorář – do aktiv nebo do pasiv?

– Já nejsem žádný doktor, – pravil dotčeně Santa v civilu. – Já jsem Novotný, doktorův účetní. Dělám mu tady roční uzávěrku. Doktor tu bude až zítra.