Transformujte své pocity křivdy, abyste zabránili nemocem

Pocit křivdy nikdy není a nemůže být řešením problémů, pouze nás zbavuje nezbytných životních sil a psychicky nás ničí.

O tom, co to je pocit křivdy, už bylo napsáno a řečeno mnohé… Každý ví, že urazit se a přechovávat tento pocit v sobě je špatné a že to hrozí mnoha onemocněními. Přesto však se ve své poradenské činnosti stále setkávám s tím, že nehledě na obecné znalosti o zákeřnosti v mysli zakotveného přesvědčení o nějaké utrpěné křivdě se lidé s pocity různých urážek a nespravedlností jen neradi loučí a s obtížemi se jich zbavují. Každý člověk má nějakou tu „svoji“ křivdu. Může být různá: veliká a obrovská, hluboká i skrytá. Může to být pocit hořký a palčivý, krutý a krvavý, stejně jako nesnesitelný a ostrý, pocit vážné a smrtelné křivdy, stejně jako jistota křivdy těžké a neodpustitelné.

Vždycky je to však přímá cesta k nemocem.

Pocity ublíženosti a křivdy se v člověku rodí tehdy, když je přesvědčen, že ve vztahu k němu došlo k nějaké strašné nespravedlnosti a nepřístojnosti, že mu byla způsobena hluboká urážka, byl podveden nebo vůči němu někdo projevil nevděk. Tento nepříjemný, hořký pocit se dostavuje, když nás někdo „tne do živého“. Pocit křivdy je naší reakcí na nezasloužené obvinění. Je to škrábanec na naší křehké a zranitelné duši.

Kdyby existoval speciální přístroj schopný vidět pocity křivdy a urážky, které se v nás usadily, viděli bychom, že uvnitř těla se tyto pocity projevují svalovým napětím, jinak řečeno projevují se jako stažení či sevření. S čím větším úsilím se člověk snaží svůj pocit křivdy skrýt, tím silněji se jeho svaly stahují. Odborníci, kteří zkoumání této otázky zasvětili celý život tvrdí, že když je člověk vystaven křivdě nebo urážce, nejvíce trpí horní část jeho trupu, tedy část nad bránicí, a také klouby. Platí, že zvláště silně se při tom svírají svaly hrudního koše a krku.

V životě se vyskytují situace, kdy jsme zkrátka a dobře nuceni mlčky spolknout urážku nebo křivdu, která nám ovšem uvízne v krku jako knedlík. Jak jde čas, událost nám v paměti bledne a vytrácí se, u někoho rychleji, u někoho pomaleji. Avšak na místě onoho „knedlíku“ přetrvává svalové napětí. Ve svalech, které se setrvale nacházejí v sevřeném stavu, je omezen krevní oběh, což snižuje jejich odolnost a celkovou imunitu. Odtud už vede přímá cesta k nemocem.

Pokud se u někoho projeví problémy se štítnou žlázou, měl by se kromě jiného určitě zamyslet: Nejsem snad příliš dotýkavý? Neurážím se až moc snadno? Stejně tak dlouho přetrvávající kašel mohou způsobovat potlačované emoce. Dlouhodobé, zastaralé pocity křivdy jsou nebezpečné, působí na organismus jako skrytá eroze a zbavují člověka radosti ze života. Pocity křivdy mohou v důsledku být i příčinou onkologických onemocnění.



Je tu i nebezpečí psychických dopadů takových dlouhodobých vnitřních pocitů. Jednoho krásného dne může tajená křivda náhle způsobit „erupci“.

Ze všeho, co tu zatím bylo řečeno, dojdeme k jedinému správnému závěru: urážet se, poddávat se pocitům nespravedlnosti a křivdy je škodlivé pro lidské zdraví!

Avšak i když je to lidem známo, přistupují ke křivdám každý svým specificky tvůrčím způsobem. Dokáží být zcela vážně naštvaní sami na sebe, dokáží v sobě skrývat pocit nepřízně pro domnělou křivdu od někoho jiného, stejně tak ale umějí dlouhodobě tolerovat skutečné urážky nebo naopak sami být tím, kdo uráží a ubližuje. Dokáží mít pocit křivdy od celého světa a zanevřít na něj se vší úporností, které jsou schopni a dokáží také zanevřít na všechny osoby opačného pohlaví – „všichni chlapi jsou ničemové a podvodníci“ a „všechny ženské jsou mrchy“. Ani to není ještě všechno. Jsou také lidé, kteří dokáží přechovávat pocity křivdy a hýčkat si je po celý svůj život.

Ve své praxi dost často narážím na určitou kategorii lidí, kteří jsou ve zvýšené míře urážliví. V zásadě jsou to většinou lidé, kteří odmítají vzít na svá bedra zodpovědnost za vlastní život. Podvědomě touží naložit tohle břímě na někoho jiného. Apriorně staví sami sebe do role nevinné oběti, zatímco ten druhý je vždycky ten špatný, který za všechno může. Takový přístup samozřejmě rozloží vyváženost každého vztahu. Někteří z nich využívají pocit ublíženosti a křivdy jako šikovný a pohodlný způsob manipulování jinými. Manipulovat však mohou pouze takovými lidmi, kteří sami mají sklon nebo se dají snadno vmanévrovat do prožívání pocitů viny.

Je však třeba si uvědomit, že pocit křivdy nikdy není a nemůže být řešením problémů, pouze člověka zbavuje nezbytných životních sil a psychicky ho ničí.

Nejlepším způsobem obrany proti různým pocitům ublíženosti a křivdy je vaše vlastní trpělivost a tolerance, umění odpouštět, mávnout rukou nad hloupostmi a ignorovat cizí pokusy se vás dotknout. Člověk si musí uvědomit, že pánem vlastních pocitů i vlastního života je pouze a jenom on sám.

Jako cestu transformování pocitů ublíženosti a křivdy vám mohu doporučit velmi účinnou metodu uvolňování podobných bloků – Ho´oponopono. Jde o velmi staré havajské umění. V překladu z havajštiny tento výraz znamená „napravit chybu“ nebo „udělat správně“, některé překlady uvádějí také možnost „tvoření dokonalosti“. Ho´oponopono pomáhá člověku odstranit, neutralizovat a smazat veškeré staré destruktivní myšlenky.

Je to metoda doopravdy neobyčejně prostá, jako většinou všechno, co má na světě skutečnou hodnotu.

Její nejhlubší podstatou je vědomí, že člověk sám nese veškerou zodpovědnost za svůj vlastní život i za to, co se v něm právě odehrává, za všechny lidi, kteří se kdy v jeho životě vyskytli a vyskytují i za všechny skutky, kterých se dopustili. To, co se děje, nemá žádné vnější příčiny, všechny příčiny se ukrývají v našem nitru. Vnější svět není ničím jiným než projekcí našeho světa vnitřního. Chceme-li tedy změnit své okolí, musíme v první řadě změnit sami sebe.

Existují čtyři afirmace Ho´oponopono:

• Je mi to moc líto
• Odpusť mi
• Mám tě rád/a
• Děkuji ti

To jsou věty, které bychom podle metody Ho´oponopono měli stále opakovat.



Díky jejich kouzelným slovům se očišťuje paměť přechovávající negativní myšlenky. Není přitom důležité, zda si je uvědomujete nebo ne. To hlavní je opakování. Opakujte je bez přestávky a obracejte se přitom k Bohu, ke Stvořiteli, k nějaké vyšší síle nebo světu jako takovému, podle toho, jaké máte přesvědčení nebo co vám dovoluje vaše víra. Stvořitel má mnoho jmen. Všechno na světě je výrazem jednoho a téhož proudu tvůrčí energie.

Tyto čtyři malé jednoduché věty mají svůj zvláštní smysl a kromě jejich stálého pravidelného opakování je nezbytné také vědět, co znamenají.

Věta „Je mi to moc líto“ je vaším poselstvím vlastní mysli. Sdělujete lítost, že k vám pronikly negativní myšlenky.

„Odpusť mi“ je vaší prosbou o pomoc při odpuštění sobě samému.

„Děkuji ti“ je podle Ho´oponopono vyjádřením díků za pomoc a podporu při řešení problémů způsobem nejlepším pro vás i lidi okolo.

„Mám tě rád/a“ je věta napomáhající dosažení neutrálního stavu cestou obnoveného spojení s božskou myslí.

Když se například těžce pohádáte s někým blízkým, řekněte si buď v duchu nebo nahlas:

• Je mi to líto. To znamená nevěděl/a jsem, neměl/a jsem ani tušení, že vyvolám tuhle hádku. Zároveň však si uvědomujete, co se přihodilo.
• Prosím tě, odpusť mi. Odpusť mi mou lehkomyslnost, odpusť, že jsem si neuvědomoval/a, co dělám. To znamená přijetí situace poté, co jste si ji uvědomili, tedy zbavení se pocitu viny.
• Děkuji ti. To je dík za odstranění, za řešení problému. Děkuji ti za to, že všechno to špatné opustilo mé podvědomí. Po tomto plném přijetí situace započíná přechod negativní energie v pozitivní, vytrácejí se podrážděnost a agrese.
• Miluji tě. Miluji tě upřímně a z celého srdce. Nepříjemný pocit se rozplývá a mění se v energii lásky, v duševní klid a celkovou harmonii s Vesmírem u obou aktérů původní situace.

Havajská uzdravující metoda Ho´oponopono vám pomůže očistit své podvědomí a zbavit ho veškeré negativity z událostí, které proběhly ve vašem okolí. Problémy se pak obvykle už vyřeší samy o sobě. K uzdravení a osvobození mysli postačí uvedené čtyři věty, které však musíte pronášet smysluplně.

Život urážlivého a často zároveň i zbytečně vztahovačného člověka bývá zpravidla monotónní a chudý na události. Lidská psychika je však utvářena tak, že podněty potřebuje. Proto se mohou negativní emoce snadno stát východiskem, způsobem zvýšení aktivity psychiky a celého organismu a začít nám život událostmi „obohacovat“. Je však určitě užitečnější a pro naše zdraví blahodárnější najít způsob více konstruktivní. Člověk aktivní a zabraný do svých tvůrčích plánů nemá rozhodně sklon věnovat pozornost nějakým druhořadým hloupostem.