Zajímavý způsob jak na sklíčenou náladu. Existuje způsob životního postoje založený na takzvaném principu relativity. Jinak řečeno ulehčí se vám, jestliže porovnáte to, co se vám momentálně děje s něčím, co se vám nebo někomu jinému dělo v jinou dobu.
Lidská psychika je vybavena zajímavým obranným mechanismem opačným motivaci, takzvanou reakcí kyselých hroznů – bagatelizací. Název reakce nikoli náhodou připomíná Ezopovu bajku o lišákovi a hroznech. Lišák se dlouho marně pokoušel dostat k vábným plodům révy a když pochopil, že svého nedosáhne, alespoň svůj původní cíl začal shazovat: „Jak sladké se zdály, jak jsou kyselé!“ Ironický pohled klasického autora na občas marné a směšné lidské pachtění a neschopnost přiznat si poctivě porážku je zcela oprávněný. Nemohl by však člověk tento obranný mechanismus, onu bagatelizující reakci využít ve svůj prospěch? Jistěže mohl! Zkusme si jen představit, že by Ezopův lišák nevládl uměním znehodnotit si přitažlivost svého původního cíle. Co by se bývalo stalo? Nejspíš by zemřel vyčerpáním pod těmi příliš vysoko rostoucími lákavými hrozny. Pak by mu mohli postavit pomníček vedle náhrobku Buridanova osla, který zahynul hlady na základě vzdáleně podobné nesmyslné situace.
Drama jako způsob sebeléčby v případě sklíčenosti.
Neschopnost odepřít si svůdný, avšak naše možnosti přesahující cíl, vede často k docela obyčejnému pádu na ústa. Ke ztrátě značného množství sil tam, kdy by se věc dala řešit úsilím podstatně menším.
Rozviňme tedy myšlenku využití bagatelizace. Podle našeho názoru by se dala využít nejenom pokud jde o cíl jako takový. Nemáme nic proti houževnatosti a vytrvalosti. Stává se však, že začínáme až příliš vysoce hodnotit určité události, životní skutečnosti, určité životní úseky, pocity nebo myšlenky.
Jednoduchý příklad: mladý muž jde na pohovor. Je velice rozrušený, vždyť přeci jde o jeho kariéru. Připadá mu, že na úspěšnosti tohoto pohovoru závisí celý jeho příští život, respekt rodičů, jeho přitažlivost v očích dívek… Je strašně nervózní, třesou se mu ruce, myšlenky se pletou a celkově se nepředvádí zrovna tím nejlepším způsobem. Potřeboval by se uvolnit a uklidnit. Ale i jeho přátelé tvrdí, že tohle je rozhodně jeden z nejdůležitějších dnů jeho života!
Právě tady by se tomu dotyčnému mladíkovi velmi hodilo umění poněkud ve svých očích snížit význam toho, co se děje. Připustit, že svět se rozhodně neocitá na prahu katastrofy, že jeden neúspěšný pohovor není rozsudkem, není ani důvodem k poklesu sebehodnocení a už vůbec neznamená konec kariéry.
Přímo se tu vnucuje paralela s maturitou, co říkáte? Nebo s prvním sexem a jinými událostmi.
Jednou z příčin malomyslnosti a sklíčenosti je absence umění bagatelizovat nepříjemnosti, ke kterým v životě dochází. Stejně jako je příčinou jedné z fobií neschopnost bagatelizovat těžko rozlišitelné zvuky v normálním chodu leteckých motorů.
Dneska jedna z klientek zcela spontánně vymyslela zajímavý způsob, jak zvýšit kvalitu života a jak bojovat se zoufalstvím a pocity úzkosti. Pokud vás to zajímá, můžeme se na její nápad podívat společně.
Když se vám zdá, že všechno v životě je na levačku, máte spoustu problémů a na konci tunelu nevidíte ani náznak světla, vezměte kus papíru.
Krok 1: Vypište podrobně všechny své smutky a žaly.
Například:
- Mám malou výplatu.
- Potomek nechce jíst maso a věčně blbne se spinnerem.
- Manželka přibrala pět kilo a dožaduje se, abyste jí poskytovali více lásky.
- Už pátý den lije.
A tak dále a tak podobně. Poctivě a podrobně.
Krok 2: Okamžitá bagatelizace zaznamenaných problémů.
Postavte se před zrcadlo a hlasem mizerného tragéda začněte číst seznam, který jste pořídili. Přehánějte v co největší míře. Nezapomínejte u toho dělat tragické obličeje a lomit rukama!
Přibližně takhle: Ó bohové! Čím jen, čím jsem vzbudil váš tak veliký hněv, že jste se rozhodli ztrestat mě mizernou výplatou!? Šéf můj, toť pravý nelida! Vlastní můj potomek hodlá mne v hrob zahnati svým chováním! Žena má netvorně tloustnouc dře mne v loži jako plantážník druhdy dřel své černé raby! Světlo v mém životě pohaslo! Jak strašlivé místo je svět!
A tak dále podle seznamu.
Fígl, jak jste si už sami jistě domysleli, je v tom, že líčení svého trápení přeženete ad absurdum, a dosáhnete tím odlehčení jeho vlivu na svoji náladu a celkový životní postoj. Špatným hercům diváci nevěří. Vy si taky neuvěříte.
Napoprvé se vám to nejspíš moc nepodaří. Ale praxe vám umožní postupně dosáhnout nevídaných výšin. Pravidelné provádění podobného představení posílí vaši odolnost vůči stresu a optimismus. Navíc posílíte mimické svalstvo obličeje. Ovšemže je podobné cvičení určeno především těm, kdo mají smysl pro humor a jsou ochotni ke změnám. Nebo těm, kdo si chtějí prohloubit svůj smysl pro humor a ochotu ke změnám.
Teď tedy už znáte postup a smysl tohoto způsobu sebeléčby a můžete svůj seznam pro dramatický výstup sestavovat promyšleně. Samozřejmě, že dělat si legraci třeba z čerstvé ztráty někoho blízkého si budete jen těžko. Na druhou stranu je fakt, že tento zlehčující přístup vycvičí člověka natolik, že posílí jeho odolnost a sílu dostat se i z opravdu těžkých krizí.
Na závěr, abych čtenáře trochu inspiroval literárním tématem, se jako ke zdroji obracím ke kouzelné knižní sérii “Řada nešťastných příhod“ Lemonyho Snicketa.
Existuje způsob životního postoje vycházející z takzvaného principu relativity. Jinak řečeno ulehčí se vám, jestliže porovnáte to, co se vám momentálně děje, s něčím, co se vám nebo někomu jinému dělo v jinou dobu. Například když vás rozhodí hnusný beďar, který se vám objevil na špičce nosu, snažte se ho nahlížet právě z hlediska principu relativity. Porovnejte svoji beďarovitou situaci s tou, v níž se ocitl člověk, kterého sežral medvěd. Až se znovu podíváte na svůj nebohý nos, můžete si říci: „Zato mě nesežral medvěd!“
Jak zvednout náladu sobě nebo kamarádovi
7 kroků, jak proměnit Den na nic v Den, který za to stojí