Existují lidé, kterým přejeme dobrou noc, i když nás nemohou slyšet…
Existují lidé, na které pomyslíme, sotva jen otevřeme oči…
Nejsou nám nablízku, a přece jsou vždycky s námi, jsou v našem srdci.
Existují úsměvy, jimiž se usmíváme právě jenom na ně a doufáme přitom, že vnitřní světlo, které jim tak posíláme, doletí až do jejich duše.
Existují lidé, kteří mohou být v prostoru i čase kdovíjak daleko od nás, a přece jsou nám vždycky neskutečně blízcí. Lidé, které bychom si v určitých chvílích strašně moc přáli obejmout.
Myslíme na ně po celý den, bereme je s sebou do vzdálených měst a zemí.
Za ně se modlíme, o ně máme starost. Po nich se nám bez ustání stýská.
A i kdyby oceán mlčení a neporozumění a pocitů křivdy, který nás rozděluje, byl sebevíc hluboký, vždycky jsme připraveni s radostí uslyšet jejich známé a tak blízce znějící „AHOJ“…
Energetická rovnováha přátelství: jak se zbavit lidí, o které nestojíme.
Nebezpečí vyčerpané lásky