Proč je spřízněná duše zrcadlem duše vlastní.

Není to člověk, který vám přinese pokoj a mír a obětuje přitom svůj vlastní. Avšak pomůže vám najít světlo uvnitř sebe sama, jakkoli to může být i dosti bolestivá lekce…

Proč je takzvaná spřízněná duše ve skutečnosti odrazem duše vlastní?

Kdo je ten člověk, který je nositelem vám spřízněné duše? Může to být váš přítel, může to být člen vaší rodiny anebo váš partner?

V mládí lidé mívají zcela mylné romantické představy o tom, co to vlastně je, ta spřízněná duše.

„Panuje představa, že spřízněná duše je cosi jako ideální partner, který se k nám dokonale hodí. O setkání s takovým člověkem sní každý. Avšak skutečná spřízněná duše je zrcadlem duše vlastní. Je to člověk, který vám ukáže všechno, co nosíte v sobě, a zaměří tak vaši pozornost na chyby a nedostatky takovým způsobem, že dokážete změnit svůj dosavadní život.“ Elizabeth Gilbertová, americká spisovatelka



Možná se vám zdá, že jednoho dne potkáte ženu nebo muže svých snů, který napraví všechny vaše různě pokřivené části, a umožní vám tak stát se sebou samým. To však je naprosto zcestné chápání pojmu spřízněná duše.

Jestliže věříte v to, že kdesi se pohybuje člověk, který vás pouhým svým příchodem navrátí sobě samým, znamená to, že k sobě máte vztah jako k neúplné bytosti, neplnohodnotné osobnosti, která k tomu, aby se cítila být úplná, potřebuje kohosi dalšího.

Pakliže sami sebe pokládáte za pouhé polovice, které se teprve stanou celkem, budete hledat člověka, který se rovněž pokládá za neplnohodnotnou polovici. Ale k čemu to vlastně potřebujete, co vám to přinese?

Nevidíte světlo cizího života, vidíte své vlastní. Tím způsobem přitahuje pozornost vaše vyšší já.

„Teď je taková tma, že nevidíš ani záblesk světla. To proto, že světlo vychází z tebe. Ty ho nevidíš, zato ho však mohou vidět všichni ostatní.“ Lang Leav



Každý člověk se skládá jak ze světlých, tak z tmavých stránek, ani jedna z nich úplně nedominuje. Nejspíše by se dalo říci, že člověk představuje jakousi kombinaci těchto dvou počátků. Z toho důvodu musíme nevyhnutelně prožívat i chvíle, kdy je náš vnitřní svět prakticky úplně pohlcen temnotou.

Spřízněná duše není člověk, který vám přinese pokoj a mír a obětuje přitom svůj vlastní. Avšak pomůže vám najít světlo uvnitř sebe sama, jakkoli to může být i dosti bolestivá lekce… a není na tom nic hrozného.

V životě se setkáme s lidmi, díky kterým začneme ze země sbírat střepy, aniž bychom se báli, že se řízneme. Naučí nás přijímat a milovat sebe sama takové, jací jsme. Jejich hlavní rolí v našem životě je však být zrcadlem, nikoli lepidlem.

Zeptala jsem s: „Jaký je rozdíl mezi láskou tvého života a spřízněnou duší?“! „V tom prvním případě je to má volba, v tom druhém ne.“ Tarryn Fisherová