5 pravidel, která vás naučí nikdy se nespokojit s něčím menším, než si zasloužíte.

Už bylo dost omluv pro nepatřičné chování jiných lidí k vám, nemyslíte?

Jestliže se člověk neustále, den po dni a rok po roce spokojuje s něčím menším, než co mu po právu náleží, zbavuje sám sebe štěstí, a stává se tak vlastně svým úhlavním nepřítelem. Jakmile se však rozhodne jednat v souladu s tím, co si od života a svých vztahů s lidmi přeje a očekává, záhy si uvědomí, že se cítí mnohem lépe, že je volnější a také šťastnější.

Čím lépe se bude cítit, tím snáz bude také dosahovat toho, co si předsevzal a naopak se zbavovat věcí a vztahů, které naprosto nepotřebuje. Když se člověk rozhodne nespokojovat se s něčím menším, než si zaslouží, začínají kolem něj bohatými květy vykvétat nejrůznější možnosti.

Existuje hned pět způsobů, které vám pomohou zbavit se návyku spokojit se s něčím menším, pět pravidel, jejichž dodržování vám to umožní, a vy se díky tomu budete cítit mnohem lépe:

1. Přestaňte racionalizovat nedobré chování jiných.

V psychologii se racionalizací myslí omlouvání a ospravedlňování špatného chování jiných osob. Abychom se uchránili před dopadem tvrdé skutečnosti, všelijak si jejich chování „rozumně“ zdůvodňujeme a vykládáme a nacházíme pro něj vždycky omluvu.

Co si vy sami o tom myslíte? Omlouváte často něčí nevhodné chování vůči sobě? Pamatujete si více případů, kdy jste si říkali „Dneska se utrhuje na všechny, protože má špatný den“? Nebo třeba „Měla mizerné dětství, proto teď ode mě tolik očekává a vyžaduje“?



K negativnímu chování jiných lidí zaujímáte postoj jako k něčemu nevýznamnému, co nemá žádnou důležitost, ačkoli ve skutečnosti to důležité je – a ne málo. Místo co byste racionalizovali špatné chování svých přátel, blízkých osob nebo známých, zkuste si s nimi promluvit. Řekněte jim, že jejich chování vám dělá starosti a přejete si, aby nadále tímto způsobem nejednali.

Jestliže vás lidé, s nimiž jste si blízcí, nechtějí poslouchat, jestliže vás ignorují nebo se k vám chovají zjevně nevhodně a bez respektu, a vy to berete jako něco daného, je evidentní, že se spokojujete s něčím menším, než co si ve skutečnosti zasluhujete.

2. Snažte se pochopit, že jestliže se vám něčeho nepodaří dosáhnout hned, neznamená to, že jste prokletí.

Jestliže se pokaždé, když vám něco nevyjde, budete utvrzovat v přesvědčení, že jste snad zakletí, že nějaké síly, které nedokážete zvládnout, vám nepřejí dosáhnout úspěchu a vůbec, že jste životní smolař, budete tak zároveň sami sebe postrkovat k zaujetí pozice, v níž se spokojíte s něčím menším.

Takový způsob nazírání nezdarů a přístup k životu jsou pro vás prakticky úplnou zárukou porážky ještě dřív, než se vůbec do něčeho pustíte. Jistě, život bývá občas nespravedlivý, ale zdaleka ne vždy tomu tak je. Pokaždé, když se snažíte dosáhnout něčeho, co opravdu moc potřebujete, začínejte úplně znovu, z čistého listu. Jako by se před tím nic nestalo. Nemyslete na to, co bylo, co se vám nepovedlo nebo co vám nevyšlo. Pokud to nedokážete, sami způsobíte (rozhodně ne nějaké tajemné síly), že hořkost minulých nezdarů vás učiní zranitelnými a nejistými. Ochotnými spokojit se s něčím menším, než co byste si skutečně zasloužili a čeho jste zcela schopni dosáhnout.

3. Uvědomte si, že je lepší být sám než s někým, kdo se náhodou namanul ve vaší blízkosti. Nepokládejte samotu za nějakou vadu.

To, že jste v dané etapě svého života sami ještě neznamená, že je na vás něco špatně, že jste snad nějací divní, a proto o vás nikdo nestojí. Přestaňte si sami sobě kvůli tomu nadávat. Pokud nedokážete snášet samotu bez toho, že byste se za to ustavičně kritizovali (ať už oprávněně nebo neoprávněně), nevyhnutelně se vždycky znovu spokojíte s přáteli, kteří vás nejsou hodni a s partnery, kteří nestojí za nic, jen abyste svou samotu někým naředili.

Přijměte svoji dnešní samotu, abyste se později mohli těšit z něčeho daleko většího a lepšího.



4. Naučte se správně chápat, co si ve skutečnosti přejete a opakujte si to co možná nejčastěji.

Nikdo nikdy nezíská to, co by chtěl, dokud si sám plně neuvědomí, co si přeje a nepromluví si o tom se svými blízkými. Snažte se nahlédnout bedlivě do vlastní duše a ujasnit si jednoznačně, po čem toužíte – od malých až po velké věci.

Probírejte svá přání se členy rodiny, s přáteli i známými. Mluvte o nich nahlas a co možná nejčastěji. Dejte Vesmíru o svém přání vědět, kdo ví, možná, že i on vám bude v něčem nápomocen.

5. Nedávejte souhlas k něčemu, co si nepřejete.

Jestliže se nikoho nechcete dotknout, a proto souhlasíte se vším, co vám kdo navrhne, můžete si gratulovat — jste na té nejjistější cestě k nudnému, šedivému a nešťastnému životu.

Jestliže souhlasíte s něčím, co ve skutečnosti nijak zvlášť (a někdy vůbec) nepotřebujete, ani o to nestojíte, pak sami sobě připravujete život, který nemá nic společného s tím, co si od života přejete. Ani s tím, kým ve skutečnosti jste.

Když vás někdo o něco žádá nebo i když se vás jenom ptá, zda byste nechtěli někde poobědvat, zastavte se na vteřinku a zamyslete se. Ptejte se v podobných situacích častěji sami sebe: „Kde chci doopravdy obědvat?“, „Chci teď tohle doopravdy dělat?“ a podobně. A pak se zachovejte podle odpovědi, kterou si dáte.