Zhruba 60 procent rozhovorů mezi dospělými je věnováno posuzování událostí, které se nikdy nestaly. A většina z nás vynáší své soudy právě na základě těchto výmyslů.
Ach, ty klepny! Stále si nad někým lámou hlavu, není liž pravda? Klepnou může být váš závistivý kamarád, který si rád popovídá o tom, jak všichni jiní lidé mají štěstí, zatímco on… Anebo váš všetečný kolega, který z každé pracovní přestávky udělá představení drbů a pomluv. Klepnou konec konců můžete být i vy sami.
V každém případě však nezávisle na tom, zda si potrpíte na hodnocení jiných lidí a jejich osobních záležitostí nebo ne, skutečností zůstává, že jakékoli klepy jsou nesmyslná a záludná věc.
Mluvit o někom za jeho zády a šířit o něm klevety, to nic dobrého přinést nemůže a ani nepřinese. A hůř než to, ublížit to může nejenom pomlouvanému, ale i tomu, kdo pomlouvá.
Podnikatelka a spisovatelka Sharon Schweitzerová zastává tento názor: „Šíření zlomyslných pomluv působí škodu nejenom objektu takových drbů, ale i samotnému pomlouvači, který se touto cestou představuje jako člověk hrubý a nezralý.“
Podle názoru sociálního psychologa z univerzity v Grenoblu Laurenta Bègua platí zcela jednoznačně toto: „Zhruba 60 procent rozhovorů mezi dospělými je věnováno posuzování událostí, které se nikdy nestaly. A většina z nás vynáší své soudy právě na základě těchto výmyslů.“
Hlavní otázka tedy zní: proč vlastně tak rádi drbeme?
Podle tvrzení odborníků z Harvardovy univerzity se lidský mozek tímto směrem dlouhodobě vyvíjel a podobné jednání je jenom pro dobro člověka. A čím drsnější jsou pomluvy, tím lépe. Jejich šíření a sdílení je rychlým a efektivním způsobem rozlišení přítele a nepřítele. Touto cestou nám tedy pomáhají chránit se před nepříjemnými nebo nebezpečnými situacemi. A i když na první pohled může něčí sklon všímat si u lidí především jejich špatných vlastností působit negativně, ve skutečnosti právě tento druh pozornosti může lidi ochránit před lháři nebo podvodníky. Závěr je jednoznačný: pomluvy a drby jsou zkrátka jakýmsi základním vláknem vzájemného lidského sociálního působení. „Člověku to umožňuje žít ve velkých skupinách. Dokáže tak lépe odstředit relevantní informace o charakteru a chování lidí.“
Další příčinou, pro kterou se tak rádi oddáváme tomuto obecně odsuzovanému potěšení, a to i když naše svědomí volá, že je to amorální, je skutečnost, že pomluvy obecně pomáhají lidem sociální vztahy navazovat. Nepřízeň sdílená s někým dalším ve skutečnosti umožňuje navazování daleko těsnějších kontaktů než společná sympatie.
Jde o to, že když někoho soudíte za jeho zády, možná doopravdy riskujete, že vás budou pokládat za hrubého a povrchního člověka. Zároveň však když s někým někoho potají drbete, svému spolubesedníku dáváte najevo, že jemu naopak úplně důvěřujete, že s ním sdílíte jeho názor, jste s ním zajedno. To vašemu společníkovi umožňuje cítit se v pohodě, v bezpečí a uvolněně a nebude vůbec váhat rovněž se s vámi podělit o tajemství a některé pikantní podrobnosti z osobního života svých známých.
Smutné je to, že lidé, kteří pravidelně pomlouvají, většinou nemají absolutně žádný provinilý pocit nebo i jen náznak pocitu něčeho nepatřičného, za co by se měli stydět. Naprosto si neuvědomují, že tímto svým jednání dělají pořádnou kaňku na vlastní reputaci. Naopak jim podobné rozhovory poskytují pocit jakési kamarádské sounáležitosti s posluchačem nebo posluchači a navíc jednoduše mají potěšení z cizích nezdarů a neštěstí. Že to je potěšení velmi pochybného rázu je ani nenapadne.
Jestliže s námi souhlasíte, že pomluvy a drby jsou duševní potravou nevhodnou a pro lidský mozek přímo škodlivou, možná byste se také rádi dozvěděli, jak reagovat, když se vás někdo do podobného rozhovoru snaží zatáhnout. Většina psychologů se shoduje na tom, že to nejlepší, co můžete v takovém případě říci, je otázka: „A proč mi to všechno říkáš?“
Když podobnou otázku uslyší, pochopí ten druhý, že tohle téma pro vás nepředstavuje zájem. Přímost vaší otázky ho samozřejmě ohromí a velmi rychle mu dojde, že rozhodně nehodláte ani nikoho jiného špinit ani řeči v tomto duchu vedené poslouchat.
Riley Cooper – This One Phrase Will Stop Gossip Right Away, According To Psychologists
Kdo chce být šťastný, musí se v životě zbavit sedmi špatných návyků.
Každý si sám volí, jak bude žít