Ve philadelphských nemocnicích provádí od jisté doby zdravotnický personál obřad, který pozoruhodně snížil počet případů vyhoření u zaměstnanců.
Začali tam dodržovat tuto tradici: když na jednotce intenzivní péče někdo zemře, všichni, kdo jsou přítomni, drží minutu ticha.
Proč to dělají? Ukázalo se, že tento rituál výrazně snížil počet pracovníků, které postihlo psychické vyhoření. Na úseku reanimace a intenzivní péče bývá syndrom vyhoření poměrně častým případem, protože jde o pracoviště s nejtěžšími případy, kde bohužel dost pacientů umírá.
Smutek vzniká tehdy, když něco či někoho nenávratně ztrácíme. A právě toto opakovaně postihuje pracovníky intenzivní péče – pacient umírá vrátit ho nelze. Ztrácejí ho. Přes všechnu vynaloženou snahu.
Prožití smutku lidem pomáhá smířit se se ztrátou. V mnohém prostřednictvím sociální podpory, kdy vidíme, že nejsme sami, že jsou tu lidé sdílející náš žal, lidé, kteří nám pomohou, kteří nás podpoří.
Nejde však jenom o podporu — smutek člověku pomáhá zbavit se všeho nedůležitého a nevýznamného, zaměřuje naši pozornost na to hlavní. A to hlavní je – stalo se něco nenapravitelného a je třeba se s tím nějak vyrovnat.
Je to vlastně hněv naruby — protože ten jakoby naši pozornost naopak rozptyloval, abychom tak dokázali postřehnout co možná nejvíce možností nápravy situace.
Hněv je zapotřebí tam, kde ztráta něčeho není ještě definitivní, kde člověk ještě může něco změnit. Smutek naproti tomu nám pomáhá zastavit se a šetřit síly – je konec, ono nenapravitelné už nastalo a teď je třeba soustředit se na to, jak to přežít.
Takže prožívání smutku (avšak ne propadnutí sklíčenosti) je velice užitečné a dokonce svým způsobem situaci ulehčuje. Příklad lékařů a personálu nemocnice ve Philadelphii to dokazuje.
Jestliže prožíváte smutek, znamená to, že jste na cestě k přijetí skutečnosti něčeho nevratného a nenapravitelného. A že to dokážete přežít, přijmout smutnou skutečnost a vyrovnat se s ní. Jinými slovy by se dalo říci, že smutek nám sděluje: brzy bude zas líp.
Myslím, že je to vše. Děkuji vám za pozornost, kterou jste článku věnovali.
Pavel Zygmantovič
Když o nás někdo něco nepěkného říká a jiný nám to reprodukuje…
3 lekce, které změnily můj život