Ponížení je přímým útokem na lidskou osobnost.
„Když už jsem neměla co ztratit, získala jsem vše! Když jsem přestala být tím, kým jsem byla, získala jsem sebe sama! Když jsem poznala ponížení a přesto pokračovala v cestě, pochopila jsem, že si mohu svobodně zvolit svůj osud!“
Paulo Coelho
Jsou emoce, které lidé pociťují zvláště silně. Například vinu, hněv, smutek a vztek. Existuje však také emoce, která je natolik silná, že člověka dokáže doslova roztrhat na kusy. Je to ponížení.
Ponížení aktivuje mozková centra spojená s vnímáním bolesti. Vědci z Amsterodamské univerzity provedli výzkum, v jehož průběhu porovnávali emocionální reakce jeho dobrovolných účastníků. Psychologové analyzovali mozkové vlny dobrovolníků v rámci dvou studií. V první z nich porovnávali pocit ponížení se silou hněvu a štěstí. Ve druhé studii pak ověřovali, zda silnější než ponížení nejsou vztek a stud. Lidské emoce byly měřeny pomocí nejmodernějších encefalografů. Jednotlivé emoce, respektive mozkovou aktivitu, kterou vyvolaly, pak porovnávali mezi sebou. Ponížení svou silou překonalo všechny ostatní emoce. Psychologové došli k závěru, že ponížení zanechává v člověku nejhlubší otisk, a může tak ovlivnit nejenom chování jednotlivce, ale také chování skupinové. Silnější mozková aktivita vyvolaná ponížením ukazuje, že se lidé jeho příčinami i důsledky mnohem více zabývají.
Účastníkům tohoto experimentu byly vyprávěny různé příběhy a líčeny situace, ve kterých si měli na místě hlavního hrdiny představovat sami sebe. Cílem takového úkolu bylo navázání spojení s vlastními emocemi prostřednictvím empatie. V jedné části tohoto experimentu tak mělo dojít ke schůzce s přítelem. Jakmile však člověk, s nímž se měl účastník experimentu jakoby sejít dotyčného uviděl, ihned se obrátil a odešel.
Vědci zjistili, že pocit ponížení pozvedá úroveň mozkové aktivity mnohem rychleji a daleko silněji než radost. Vyšlo najevo, že tato emoce je ještě horší než hněv, přičemž aktivuje mozková centra bolesti.
Pocit ponížení je emoce dosti rozšířená. Ve skutečnosti je nepopiratelným faktem, že mnoho lidí jedná tak, že tím ponižují ostatní a jsou přitom přesvědčeni o své vlastní pravdě.
Jako příklad si můžeme představit situaci, kdy matka srovnává svého syna s jeho kamarádem, přičemž kamaráda svého synka vychvaluje. Aniž by si to uvědomovala, ignoruje úspěchy svého dítěte. Pokud by k takovému srovnávání docházelo v přítomnosti obou chlapců, cítil by se její syn ponížen ještě více. Tohle se děje, když jeden člověk ponižuje druhého tím, že mu sugeruje myšlenku o vlastní méněcennosti.
Ponížení je nepříjemná a velice silná emoce, způsobující zpravidla hluboké a nehojící se duševní rány.
Co člověk může dělat, když se setká s ponižováním? Není v tom žádné tajemství. Musí sám sobě rozumět, musí si sám sebe vážit a nepřikládat cizímu mínění větší váhu nežli mínění vlastnímu. Nedovolte jiným, aby určovali kdo jste.
Jinak řečeno, člověk sám si musí hlídat své sebevědomí, musí o ně pečovat a podporovat je. Ve chvílích pochyb se pak o ně může opřít a vrátit si svou sebejistotu. K tomu je třeba ustavičně pozorovat svůj vnitřní dialog, způsob, kterým sami se sebou rozmlouváme. Zda si říkáme dobré, podporující a hezké věty, nebo zda si ustavičně nadáváme a srážíme sami sebe. Zamyslete se jen, kolikrát sami o sobě prohlásíte: „Bože, já jsem trdlo“, „Jsem nemožný“, „Jsem hlupák“ nebo „Já bych si nafackoval“. Nejsou snad tyhle „sebeurážky“ shazováním toho, co ve skutečnosti umíme a známe? V drtivé většině případů je přitom důvodem takových výroků banální omyl nebo náhodná nešikovnost.
Člověk má mít sám k sobě pěkný vztah, má si sám sebe vážit a mít se rád. Vždyť jestliže dokáže být tolerantní k lidem kolem sebe a pokládá to za samozřejmost, proč by neměl být tolerantní sám k sobě? Dovolte si dělat chyby. Chybovat je lidské, jak říká moudrost starší než dva tisíce let.
Važte si sami sebe natolik silně, že budete moci přestat vůbec vnímat pokusy některých lidí nějak vás ponížit. Takoví lidé se vždycky najdou a odvrátit jejich snahu vás shodit nemůžete. Můžete však změnit to, jak na vás jejich snaha bude působit.
Jednoduše věřte sami sobě!
Elena Ora
Nikdy se nebojte poslat všechno k čertu a začít znovu!
Dokonalá nedokonalost
1 komentář
Proto jsou i závěry chybné.
Mne se snažili ponižovat celý život a já nemohl přijít na to proč, protože rozumím fungování mysli.
Prostě jsem nechápal dekadentní chybné přístupy k životu a myšlení.
NIKDO VÁS NEMŮŽE PONÍŽIT!
To pouze vy ponižujete sami sebe, protože nechápete podstatu tohoto jevu …