Někdy je tohle přesně to, co člověk potřebuje…
Trhej.
Staré účtenky, fotografie, zápisy přednášek i zprávy. Zpřetrhej vztah, který se už nedá snášet, přestaň ho „léčit“ a svazovat námořnickými uzly – sama dobře víš, kolik jsi jich už udělala – a k ničemu. Nenech se zavalit harampádím, nevláčej s sebou světem to, co nepotřebuješ a tvůj život bude dlouhý a prozářený světlem.
Lži.
Partnerovi o svých kilech a cenách kosmetiky, mamince o partnerovi a o tom, kolik co stálo z toho, cos jí pořídila, dítěti o životních pravdách, kamarádce o jejím manželovi a jeho kolegyni.
Chraň je a zbytečně je nezarmucuj. „Kdo potřebuje tu tvou pravdu?“ zeptal se mě tuhle jeden velmi úspěšný pracovník PR — a oprávněně.
Protože kolik dobře fungujících vztahů zničili takoví ti zásadoví milovníci pravdy! Přitom všechno mohlo být jinak.
Vždyť konec konců i bez toho tak trochu vylepšuješ skutečnost: nehty doopravdy nemáš tak červené, víčka půvabně stříbrobéžová a rty korálové.
Nebuď sobecká; když se staráš o svoji krásu, postarej se trochu i o krásu vztahů.
Lehounký klam, žertík a tajuplný úsměv jsou ve tvé výzbroji stejně nenahraditelné, jako lahvička oblíbeného parfému nebo lesk na rty.
Pij.
Pij na radost i žalost. Doušek dobrého vína dělá větší zázraky než David Copperfield. Za prvé, je to dobré, za druhé, člověku je veseleji a za třetí – je to dokonce zdraví prospěšné. Samozřejmě, když se napiješ občas a s mírou.
Kolik krásných vztahů vzniklo u šumícího poháru šampaňského a kolik žalů nás opustilo spolu s lehkou ranní kocovinkou!
Dokonce i silní a moudří mužové si občas povolí kravaty – a jenom tím získávají.
Nauč se to od nich. Nepřehnat to a báječně se uvolnit.
Zpívej.
V koupelně, cestou do práce, na karaoke, v kuchyni, zkrátka všude.
Zpívej o štěstí, lásce a radosti, zpívej třeba dětské písničky. I když budeš poslouchat řeči o vlčím vytí, i když sousedi budou žádat, ať si dáš zvukově izolovat byt a tvůj drahoušek bude žadonit o slitování, zpívej. Po nikom přece nechceš, aby tě přijali do La Scaly.
S chutí zazpívaná veselá písnička tě naladí líp než každá mantra nebo modlitba a hudební kritici ať se věnují těm, kdo se chtějí zpěvem živit.
Buď.
Na výstavě, v muzeu, v divadle, v kavárně, na státních svátcích, na návštěvě, na rybách, na koupališti. Vím, že máš spoustu práce a den má jen čtyřiadvacet hodin. Ona ta tvoje spousta práce nikam neuteče.
Buď na sebe hodná, pohlaď se, dopřej si nové objevy, dojmy a potěšení, poznávej, jak chutná svět, jakou má vůni, jaký je na dotek. Nechceš přece, aby tvá duše trpěla hlady, protože jí nedopřeješ dostatek potravy a trochu radosti v tomhle bláznivém, uspěchaném světě.
Cestuj.
Při každé příležitosti. Kamkoli.
Z nejbližší výplaty si kup pěkný, pohodlný cestovní kufřík a lehké mokasíny.
A slib si, že je onosíš co nejrychleji!
Když člověk cestuje – třeba i jen do jiného města – svět se mu otevírá a začínají zázraky. „Kdo chce změnit osud, musí změnit cestu,“ říká jedno moudré přísloví. Takže hurá pro nový kufr, nové boty a vzhůru za novým osudem!
Lilia Šobotenková
Odložený život
34 klíčů ke štěstí