Blízkost je společně strávený čas

Blízkost, to jsou podrobnosti, které o člověku víte. Můžete si zamilovat někoho, koho sotva znáte. Ale blízkým se vám stane teprve poté, co poznáte jeho příběh, co se seznámíte s různými jeho maličkostmi. Tričko, ve kterém naposled viděl svého tátu, mělo stejnou barvu jako pokrývka tamhle na posteli. To on spadl rovnou na sklo rozházené po dlažbě, když přes dvůr utíkal za svým psem. A tuhle písničku si s klukama pořád zpívali, když tajně kouřili za starou garáží. Rýži má radši slanější. A když čte, popotahuje se za ucho.

Blízkost je společně strávený čas. Všechny ty podrobnosti člověk nemůže poznat na první pohled. Na všechny drobnosti se nevyptá během dvou schůzek. Člověk je taková skládačka. Nedáte ji dohromady z toho, co právě vidíte a z toho, co vám dotyčný sám o sobě říká. Člověk je skládačkou složenou z podrobností a maličkostí jeho předhistorie.

Blízkost vždycky znamená skutečnost. Realitu. Neuvidíte nikdy, jak pohybuje rty, pokud ho budete hledat pouze v četbě jeho mailů. Neuvidíte, jak do sebe s chutí hází polévku, když má velikánský hlad. Jak legračně rozmlouvá se svojí kočkou. Jak gestikuluje, když se mu nelíbí, co říká jeho šéf. Nemůžete vnímat jeho vůni, jeho drobnosti, jeho stopy, jeho nedotaženosti.

Blízkost určitě neznamená, že se vám na dotyčném všechno líbí. Protože blízkost znamená také poctivost. Podívej, jsem takovýhle, mám svoje nedostatky a neakurátnosti.

Blízkost, to jsou vždycky dva.

Blízkost, to není „počkáme a uvidíme“, blízkost je nadlouho.

Blízkost není to, co řeknou jiní. Je to to, co řeknete jeden druhému.

Blízkost, to… často nemusí být na celý život. Ale je to to, co dělá život opravdovým. A samozřejmě, že si sami rozhodujeme, s kým se sblížíme a chceme-li se vůbec sbližovat.

Celý vtip je v tom, abychom se ve své snaze všechno co nejrychleji stihnout neodnaučili sbližovat se s těmi, s nimiž bychom se sblížili opravdu rádi.

Mnoho lidí má za to, že blízkost je samozřejmou součástí lásky. Nevím, nejsem si tím jista. Asi ne vždycky. Já vůbec moc nemám v oblibě slovo „láska“. Je pro mě příliš abstraktní, příliš mnohé znamenající. Láska nemusí být vzájemná, snadno se plete s vášní a projevy různých komplexů nebo neuróz. Daleko víc se mi líbí právě slovo „blízkost“. To se dá téměř nahmatat, nezdá se vám? Člověk ho vysloví a jako by jím ten dotyčný prošel… Protože blízkost vždycky znamená dva lidi, vždycky je ve vašem nitru… To se nedá splést s ničím jiným.

Tamriko Sholi