Otevři oči.
Nemůžeš se stále jen uzavírat Životu, můj milý. Tomu tolik pohyblivému,
proměnlivému a dechem naplněnému Životu. Vždyť byl vymyšlen pro tebe. Podívej se jen na tu rozmanitost tvarů a myšlenek. Podívej se na všechny kolem sebe. Na ty, kdo tě provokují a kdo tě inspirují. Na ty, kdo jsou ti jenom tiše nablízku, milují tě a vždycky na tebe čekají.
Život je příliš živý, než abychom ho nežili. A příliš moudrý, než abychom si ho nevšímali. Žít Život však můžeme jen podle jediného jednoduchého pravidla: „Žiješ, tak tedy vnímej, že žiješ.“
Tady, na téhle planetě, se tvoje city obnaží, braň se, jak chceš. Vypěstuj si kolik chceš vrstev kůže, realita je z tebe strhne. Ať chceš nebo ne. Slzy lásky a tíha citů tě dostihnou. Pak poznáš Lásku. A po ní se ti otevře Soucit. A potom Vděčnost. Tyhle city k tobě možná přijdou společně se strachem a úzkostí. Nebudeš se cítit dobře, protože se staneš zranitelným. A nakonec pochopíš, že žiješ a ve tvém životě je všechno: Láska i strach. Nejsi dokonalý. Cítíš. Uvědomuješ si, že žiješ. Všelijaký, nepochopený, nepochopitelný. Ve své bezprostřednosti naprosto nevinný. Otevřený Okamžiku.
Ano. Sedni si a poseď v němém mlčení. Podívej se na to, co máš. Podívej se na sebe v tomto okamžiku. To všechno jsi ty. Ty, sám se vším, co jsi vytvořil. A co budeš muset prožít. Nikam před tím neutečeš.
Neboj se. Nepropadej panice. Seškrábni zbytky svých posledních výmluv a výmyslů. Nadechni se.
Otevři oči.
Marina Tichomirová
S tebou mám život
Někteří lidé jsou jako majáky