— Dobrý den. Jeden lístek prosím vás. Jenom tam.
— Jenom tam neprodáváme. Pouze zpáteční!
— No tak dobře, tak mi dejte zpáteční. Na dnešek!
— Na dnešek už dávno nemáme.
— A na kdy máte? Potřebuju to na co nejdřív! Je to moc nutné!
— Nejdřív… hm, promiňte, až za rok.
— Tak aspoň za rok… Celodenní prosím vás!
— Celodenní nejsou povoleny!
— Tak aspoň na hodinu!
— Teď jsou volné jenom jednominutové!
— Dobře, tak mi dejte ten na jednu minutu!
— Počkejte… Měla bych tu tříhodinový, ale až za dva roky…
— Ne, to ne, dejte mi ten za rok na minutu!
— Dobrá… takže: jeden zpáteční, za rok, na jednu minutu. Správně? Takhle si to přejete? Mám to vytisknout?
— Ano!
— Tak, tadyje jeden lísteček do dětství!
— Moc děkuju!
— Můžu se vás na něco zeptat? — No jistě.
— Jen na jednu minutu… Co tam budete dělat? Co můžete za jednu minutu stihnout…? — Strašně pevně, co nejpevněji obejmu svoje rodiče, oba najednou!!!
A co byste udělali vy, kdyby se objevila příležitost vrátit se na chvíli do dětství?..
Den, kdy jsem přestala spěchat
Miláčku, nikdo ti nic není dlužen
Dopis sobě samému ve věku 16 let