Hřebíky hněvu – příběh k zamyšlení

Byl jednou jeden mládenec s prchlivou povahou. Jednoho dne mu otec dal pytel plný hřebíků a řekl:

– Pokaždé, když ztratíš trpělivost nebo se s někým pohádáš, zatluč do vrat od zahrady jeden hřebík.

První den mládenec zatloukl 37 hřebíků. V průběhu následujících týdnů se postupně učil sebeovládání a počet hřebíků zatlučených do vrat se zmenšoval. Mladík pochopil, že je snazší se ovládat, než zatloukat hřebíky.

Konečně přišel den, kdy nezatloukl ani jeden. Šel za otcem, aby mu tu novinku oznámil.

Tehdy otec synovi řekl:
– A teď za každý den, kdy nebudeš prchlivý, jeden hřebík vytáhni.

Nakonec nastal den, kdy mohl mládenec otci říci, že ze vrat vyndal všechny hřebíky.

Otec ho k vratům zavedl:



– Choval ses dobře synu, ale podívej se sám, kolik děr zůstalo ve vratech! Už nikdy nebudou taková, jako dřív. Když se s někým hádáš a křičíš na něj nadávky, způsobuješ mu stejné rány, jaké zůstaly tady na těch vratech. Můžeš do člověka vrazit nůž a hned ho vytáhnout, avšak rána zůstane. A není důležité, kolikrát pak budeš prosit o odpuštění. Rána nezmizí. A rána způsobená slovy bolí stejně, jako rána fyzická.

Přátelé, to je vzácný poklad! Přimějí nás k úsměvu, dodávají nám odvahu. Jsou ochotni nás vždycky vyslechnout. Vždycky tě podpoří, otevřou ti své srdce. Ukaž jim, jak drazí pro tebe jsou!