9 rad třicátníkům od těch, kterým je přes 40

Když  mi bylo čtyřicet, říkal mi otec, že být čtyřicátníkem se mi bude líbit, protože člověk si ve dvaceti myslí, že všechno ví, ve třiceti chápe, že to tak není, a teprve ve čtyřiceti se tím přestane trápit a věci bere prostě takové, jaké jsou. Ve svých osmapadesáti bych rád potvrdil, že měl pravdu.
Martin, 58 let“.

Spisovatel a blogger Mark Manson se obrátil na příznivce svého blogu starší třicetisedmi let s prosbou, aby se podělili s ostatními o životní zkušenosti, které získali mezi 30. a 40. rokem. Souhrnem jejich odpovědí, získal pozoruhodný vzorek kolektivní moudrosti:

1. Začněte se starat o své zdraví teď hned, bez prodlení

Váš rozum vnímá sám sebe o 10-15 let mladším, než je reálný věk vašeho těla. Zdraví vás opustí rychleji, než se nadějete, aniž byste si vůbec stačili toho všimnout. Tělo se nezbortí najednou, jednoho krásného dne, odchází nepozorovaně, postupně, během mnoha let. V průběhu deseti let, které teď máte před sebou, musíte toto odcházení zpomalit.

Nemocní rakovinou, ti, kdo přežili infarkt nebo mozkovou mrtvici, diabetici a hypertonici, lidé s nemocnými klouby a sužovaní chronickou bolestí říkají jedno a to samé: „Kdybych se mohl vrátit a začít znovu od začátku, jedl bych jenom zdravá jídla a pravidelně bych sportoval. Tenkrát jsem se vymlouval, jenomže jsem si nedovedl představit ty následky.

2. Vyhýbejte se kontaktu s lidmi, kteří se k vám špatně chovají

Naučte se říkat „ne“ lidem, činům a okolnostem, které vašemu životu nepřinášejí nic dobrého. Netolerujte lidi, kteří se k vám nechovají pěkně. Netolerujte je ani kvůli finančním výhodám. Netolerujte je z citových důvodů. Netolerujte je pro blaho svých dětí i své.

Lidé obvykle přemáhají vlastní zábrany, protože se jim zdá špatné dotknout se citů někoho jiného. Někdy se dostanou do pasti, protože si přejí změnit jiného člověka, nebo se mu zalíbit a přimět ho, aby zlepšil své chování k nim. To ale nikdy nefunguje. Ve skutečnosti to věci jenom zhorší.

Dvacetiletým se svět zdá být otevřený a plný možností a nedostatek zkušeností je často přivádí k lidem, kteří nestojí za to. Třicátníci však už vědí, že dobré vztahy jsou plodem velkého úsilí, že ve světě se najde dost lidí, s nimiž má smysl se přátelit, a neexistuje žádný důvod proč ztrácet čas s těmi, kteří nám na životní cestě nebudou žádnou oporou.

3. Chovejte se dobře k těm, kteří vám nejsou lhostejní

Tragédie se dějí v životě každého člověka, v rodinném kruhu, mezi přáteli… Buďte člověkem, na kterého se lze v takových chvílích spolehnout. Období mezi třicítkou a čtyřicítkou je desetiletím, kdy vás i vaše blízké potkávají mnohé problémy, na které jste dřív ani nepomysleli. Umírají rodiče, manželé odcházejí nebo jsou nevěrní, rodí se nové děti, přátelé se rozvádějí… Seznam nemá konce. Možná si ani nedokážete představit, jakou pomocí může pro člověka být, když s ním jenom pobudete, když ho vyslechnete, aniž byste odsuzovali.


4. Všeho na světě dosáhnout nemůžete – soustřeďte se na to, co vám skutečně dobře jde

 5. Nebojte se riskovat, ještě můžete všechno změnit

I když ve třiceti má většina lidí zato, že už by se měli držet zvolené cesty, není nikdy pozdě začít znovu. Nejvíc hořkosti vám přinese rozhodnutí nechat věci tak, jak jsou, i když to pokládáte za nesprávné. Je to strašně rychlá desítka let života, kdy týden uletí jako den a rok jako týden. Ve čtyřiceti se často ukáže, že jste se nedokázali rozkoupat ve věci, o níž jste měli jasno už před deseti lety. Společnost nám dává najevo, že  ve třiceti jsme přece dospělí a měli bychom tedy „mít už jasno“. Ohledně kariéry, rodinné situace, finančního zázemí atp. Avšak většina lidí, kteří Markovi odpověděli na jeho otázku, se shodla na tom, že žádné takové očekávání vám nesmí zabránit dát se třeba i cestou rizika a začít znovu. Mnoho příznivců Markova blogu bylo spojeno právě rozhodnutím změnit po třicítce kariéru. Jeden z nich například opustil velmi lukrativní post vojenského inženýra a stal se učitelem. Po dvaceti letech své rozhodnutí pokládá za nejlepší v životě.

6. Musíte stále růst a rozvíjet se

Mnozí ze čtenářů blogu uváděli, že jedna z nejužitečnějších věcí, kterou kdy udělali, bylo posadit se ve třiceti znovu do školní lavice. Někteří absolvovali speciální kurzy a semináře. Někdo se poprvé v životě pustil do podnikání, další se přestěhoval do ciziny. Pár lidí také začalo docházet k psychologovi a zkoušeli praktikovat  meditace. Vaším cílem číslo 1 by se mělo stát úsilí být lepším člověkem, partnerem, rodičem, přítelem, kolegou atp. – jinými slovy úsilí růst jako osobnost.


7. Nikdo neví, co dělá. Zvykněte si na to.

Tohle pravidlo funguje i v pozdějším věku. V podstatě platí pořád. Pokud jste ještě nezemřeli – rozumově, citově, nebo sociálně, nemůžete svůj život předpovědět ani na 5 let dopředu. Nebude se vyvíjet tak, jak očekáváte. Přestaňte tedy spoléhat, že snad něco můžete naplánovat předem a přestaňte se také trápit tím, co se děje teď. Stejně se všechno změní. Nepodléhejte nutkání věčně řídit svůj život. Většina z toho, co dnes pokládáte za důležité, vám bude za deset či dvacet let úplně jedno a není na tom nic špatného. Říká se tomu „vývoj“. Zkrátka se neustále snažte nebrat sami sebe příliš vážně.

8. Investujte sami sebe do své rodiny – stojí to za to

Snažte se trávit více času se svými blízkými. Jak dospíváte, vaše vztahy se mění. Jakým způsobem se mění, závisí na vás. Vaši rodiče ve vás vždycky uvidí dítě, dokud se nepředvedete jako samostatný dospělý člověk. Všichni stárnou. Všichni umírají. Využijte času, který vám byl určen, k vybudování pěkných vztahů a vychutnávejte si rodinný život.

9. Buďte na sebe hodní a važte si sami sebe

Buďte také trochu egoista a udělejte každý den něco sami pro sebe. A něco dalšího každý měsíc, a něco ještě významnějšího každý rok. Neexistuje nikdo, kdo se o vás postará a myslí na vás tak často, jako vy sami. Život je těžký, naučte se tedy mít se rádi už teď – později by to bylo daleko těžší.

Šedesátiletá čtenářka moudře poznamenala: „Když narazíte na problém, zeptejte se sami sebe, jestli snad jeho dopad bude mít nějaký význam za pět nebo deset let. Když si řeknete, že ne, věnujte mu nějakých pár minut a žijte spokojeně dál.“