Příběh o dvou sněhových vločkách

Padal sníh. Bylo bezvětří a velké, nadýchané sněhové vločky beze spěchu kroužily v nádherném tanci a pomalu se přibližovaly k zemi.

Dvě vločky, které letěly vedle sebe, se daly do řeči. Aby se jedna druhé neztratily, chytily se při tom za ruce. Jedna z nich vesele povídá:

— To je krása, takhle letět!
— Ale my neletíme, my docela obyčejně padáme – odpověděla jí smutně druhá vločka.
— Brzo budeme na zemi a tam z nás bude krásná nadýchaná pokrývka!
— Ne, letíme vstříc záhubě, vždyť na zemi nás rozšlapou.
— Budou z nás potůčky a poplyneme k moři. Budeme žít věčně! – řekla první vločka..
— Ne, rozpustíme se a zmizíme navždy, nesouhlasila druhá.

Nakonec je spor omrzel.

Pustily své ruce a každá z nich se rozletěla vstříc osudu, který si sama vybrala…