Orlí kuře

Kdysi dávno v jedněch vysokých horách leželo na vysoké skále orlí hnízdo. Byla v něm čtyři velká orlí vejce. Jednoho dne došlo k zemětřesení, hory se otřásaly a jedno z vajec se z hnízda vykutálelo. Koulelo se po svazích hor až na slepičí farmu dole v údolí. Slepice věděly, že vejce se musejí chránit a pěstovat a jedna stará slepice se hned dobrovolně nabídla, že se o tohle velké vejce postará.

Jednoho dne vejce prasklo a vylíhlo se krásné orle. Naneštěstí však bylo od počátku vychováváno jako kuře. Brzo mladý orlík pevně uvěřil, že také on není než kuře. Miloval svůj domov a svou slepičí rodinu, ale jeho duch toužil po něčem větším. Když si jednoho dne hrál na farmě, zahlédl vysoko na obloze plachtit skupinu orlů. „Ach“, zvolal, „taky bych se chtěl takhle vznášet na obloze jako tamti ptáci!“ Všechna kuřata se dala do hlasitého smíchu. „To nemůžeš! Vždyť jsi kuře a kuřata plachtit nemůžou!“

Malý orel se dál díval na svou skutečnou rodinu tam nahoře a snil, že se bude moci vznášet s nimi. Pokaždé, když se o tom zmínil, bylo mu řečeno, že to nejde, nemůže se vznášet, vždyť je kuře! Usilovně mu to vštěpovali, až se tomu naučil jednou provždy věřit. Nemůže plachtit. Je kuře. Po nějaké době vyrostl, přestal o létání snít a trávil svůj život jako slípka s ostatními. Po dlouhém slepičím životě nakonec jako slepice zemřel.

Poučení: Stanete se tím, v co uvěříte. Jestliže toužíte stát se orlem, jděte za svým snem přes všechny plky nějakých slepic.