Než šla Anička do školy, šly s maminkou na pohovor k psycholožce. Měla zjistit, jestli je Anička na školu dost zralá.
„Začneme tím jednodušším“, řekla psycholožka. Z krabice na stůl vyskládala voskové ovoce: jablko, hrušku, pomeranč a meruňku. „Jak tohle všechno dohromady pojmenuješ, Aničko?“
Anička mlčky sklopila oči.
«Tak teď zkusíme tohle. Tady je ředkvička, okurka, rajčátko a cibule. Jak to pojmenuješ jedním slovem?“
Anička si skousla ret.
Psycholožka vyndala z krabice jahodu, malinu, třešeň. „A jak se všechno dohromady jmenuje tohle?“
«Já jsem to zapomněla“, zašeptala Anička, stěží zadržujíc slzy.
«Myslím, že na školu je pro ni ještě brzo“, řekla psycholožka mamince. „Počkejte ještě rok, věnujte se jí… Zatím nezná úplně základní věci“.
Maminka se šokovaně dívala na dcerku:
„Aničko, copak ty nevíš, jak se tohle všechno jmenuje jedním slovem?“
„Už jsem si vzpomněla“, zajásala holčička. „Jsou to atrapy!“
Až se mi jednou narodí syn… K zamyšlení.
Jak se do lesa volá…
Dovolte si být šťastní