Pokoj v mysli

Kdysi za mladých let Budha se svými následovníky putoval od města k městu. Náhodou míjeli nějaké jezero a Budha řekl jednomu z učedníků: „Mám žízeň. Dones mi trochu vody z toho jezera.“ Učedník běžel k jezeru, ale na břehu viděl, že nějací lidé tam perou prádlo. Také si všiml, že se vodou brodí volské spřežení. Ze dna stoupalo zvířené bahno a voda byla zkalená a špinavá.

Vrátil se tedy a řekl Budhovi. „Ta voda je hrozně kalná a špinavá. Nemyslím, že je vhodná k pití.“

Asi za půlhodiny Budha znovu onoho učedníka požádal, aby se k jezeru vrátil a donesl mu trochu vody. Učedník poslušně šel zpátky. Tentokrát viděl, že voda v jezeře je naprosto čistá. Kal se usadil a voda byla průzračná. Nabral tedy trochu vody do hrnku a přinesl ji Budhovi.

Budha pohlédl do hrnku, pak se podíval na učedníka a řekl: „Všimni si, cos musel udělat, aby voda byla čistá. Nechal jsi jen kal, ať se usadí sám o sobě, a získal jsi tak čistou vodu. Tvá mysl je stejná jako ta voda. Je-li narušená a neklidná, nebraň jí, nech ji být. Dej jí trochu času. Všechno se zas samo sebou usadí na své místo. Nemusíš k tomu vyvíjet žádné úsilí. Stane se to samo o sobě. Bez jakékoli snahy. Pokoj a mír tvé mysli pak osvěží každého kolem tebe.