Jeden mladý býček se chtěl vrátit na svou pastvinu a musel projít divokým lesem. Bylo to stvoření nerozumné, vyšlapal tedy lesem opravdu klikatou smyčku, ustavičně zahýbal sem a zase tam, nahoru a pak zase dolů, všelijak kolem dokola.
Druhého dne tam přiběhl pes a využil býčkových stop, jen aby se dostal přes les. Pak přišla řada na berana, který když viděl, že touhle cestou už někdo šel, vedl po ní ovce. Později začali pěšinu využívat také lidé: šli vlevo, vpravo, nahoru, dolů, obcházeli překážky a přitom trousili spravedlivé nadávky a kletby.
Ale neudělali nic proto, aby vytvořili jinou cestu. Častým užíváním se pěšinka změnila v pěšinu a ta zas v širokou cestu, na níž ubozí tvorové úpěli pod náklady, když se vláčeli tři hodiny, aby překonali vzdálenost, kterou bylo možno ujít za 30 minut. To by ovšem nesměli jít tou cestou, kterou kdysi vyšlapal mladý hloupý býček.
Uplynulo mnoho let a cesta se proměnila v hlavní ulici vesnice a pak na širokou městskou třídu. Všichni si stěžovali na to, jak hloupě je vedená, protože představovala tu nejnešikovnější ze všech variant.
A starý moudrý les se kdesi v dálce smál, když viděl, jak slepě lidé jdou už prošlapanou cestou a nikdy si nepoloží otázku, jestli je to opravdu ta ze všech nejlepší.
Paolo Coelho
Stvořitel. Pohádka o poslání.
Proč lidé na dobro odpovídají zlem?