9 způsobů, jak si zkazit život

Způsob 1. Vybírat si to nejhorší.

«Co to je za nesmysl?!», utrhnete se. A zbytečně. Protože mnozí lidé si skutečně vybírají to nejhorší. «Vždyť to není tak špatné», «Mohlo by to být mnohem horší», «Ze dvou zel vyber to menší» — takové a podobné perly jsou jejich heslem.

Čertovo kopýtko je schované v tom, že pokud člověk cíleně hledá něco, co «není špatné» a je to «menší zlo», pak věci skvělé a mimořádné ho prostě minou. Když hledáme něco «průměrně mizerného», tak to také najdeme. Kdo hledá, najde!

Způsob 2. Slovo «MUSET».

«To musíš, holčičko, to se musí, chlapče», tohle známe od dětství. Takže je to nejspíš správné…? Nezkrocené a mazané stvoření – dítě – se rodiče dobrým slovem a občas i řemenem snaží nacpat do rámce poslušnosti a kázně. Kdyby se mu včas nedostalo ponaučení, mohlo by ho to vyjít draho.

Je zřejmé, že dítě je ještě hloupé a něco zakázat je mnohem snazší než vysvětlit. Ale roky běží a možností nahlížet věci také ze svého stanoviska přece jen přibývá … Kdo jich ale ve skutečnosti využije? Člověk si mříže kolem sebe udržuje sám, ačkoli výchovná opatření už mu dávno nehrozí. Jen ze starého zvyku máme obavu z odsuzujícího pohledu.

Způsob 3. Jako všichni.

Jak žijí lidi kolem mě? Nejspíš tak mám žít taky, ne? Nakupujou? Jdu taky nakupovat! Žení se? Tak já taky! Jezdí se k moři do Turecka? Jedu do Turecka! Není vůbec důležité, že na nákupy se mi nechce, do ženění vůbec nemám chuť a intenzivní turecké sluníčko mi dráždí kůži. Ale jsem jako všichni!

Lidičky okolo se souhlasně usmívají, říkají, jó, to je chlapík, nemachruje, ten drží s náma… A život to není špatný. (Ale taky ne dobrý. Jenže kdo ho má dobrý?) Všechno by bylo fajn. Akorát že život nám neplyne, ale tak nějak míjí…

Způsob 4. Přátelit se s nešťastníky. 

Držíte se hesla žít „jakž takž“? To je další způsob, jak si zkazit život. Když člověk žije tak nějak „nic moc“, jak by se asi mohl cítit mezi těmi, kdo chtějí něco víc a jsou ve svém úsilí úspěšní? Jako nahý v trní! Ovšem ve společnosti lidí, kteří taky „mají nějaké trápení“, se cítí jako ryba ve vodě. Už jen svým odevzdaným pohledem mu říkají: „ Nejsi v tom sám, jinak to nechodí. Ty za to nemůžeš. Život už je takový“.

Způsob 5. Věřit na «problémy».

Když situaci prohlásíš za „problém“, přežiješ ji zcela v pohodě. Problémy jsou přece jistá „danost“. Prostě tu jsou, existují a nic se s nimi nedá dělat, není-liž pravda?

Člověk má holt smůlu. Má problém. Ano, spousta lidí podepíše názor, že vyjadřovat soucit s něčími „problémy“ místo podpory při jejich řešení je přesný opak správného stanoviska. Ale ti „soucítící“ se vždycky odněkud vynoří. Zejména se najdou mezi jinými lidmi „s problémy“.

Takže se v tom můžeš cachtat po libosti. A když už se tak trápíš, kdo po tobě může chtít víc ? Nic přece neignoruješ, jsi v tom přímo ponořený! Jen ať se kouknou, jak jsi toho plný!

Způsob 6. Až do konce. 

Lidé se mění, mění se život, mění se i počasí…všechno se mění. Mnoho lidí si toho však vůbec nevšimne.

Všechno se mění, no a co? Ať se mění. Nic se neděje. Člověk musí hlavně zůstat věrný sám sobě! I když můj podnik desetkrát ukázal, jak je ztrátový, už jsem se do toho jednou pustil, tak to dovedu do konce. Třeba přijdu na buben, ale dokážu to. Nic mě nezlomí!…

I když z práce už se nevracím s ničím jiným, než s pocitem všeobecné vzájemné nenávisti, přece jim nedovolím, aby nade mnou měli vrch! Ať mě to stojí žaludeční vřed, ale sám neodejdu. Já snadné cesty nehledám!

Způsob 7. Zásady a požadavky.

Zásady rozhodně nejsou neškodné. Nutí nás od druhých něco vyžadovat. Dělají z nich nepřátele. A jestliže jde o zásady opravdu vysoké, jsou pak požadavky uplatňovány k životu obecně a nepřáteli se stávají všichni: lidé, organizace, televize, doprava, počasí a vůbec celé nejbližší galaktické okolí.

Způsob 8. Cizí přání.

Skutečná přání se vztahují výhradně k vlastní osobě a prožíváme je se vzrušením a radostně. Mnozí z nás však pokládají za „svá“ přání úplně někoho jiného. Rodičů například – abys dokončil vysokou. Učitelské přání – abys to zvládl za jedna. Nebo přání vedení – abys připravil prezentaci v termínu.

Všímavému čtenáři tahle falešná přání hned připomenou už vzpomínané slovo „muset“ – jenomže tady je opravdu dokonale zamaskováno: „Vždyť jsi to chtěl ty sám!“. Nevěřte tomu. Pokud vám přání nepřináší žádné vzrušení, očekávání a nakonec radost, je něco špatně.

Způsob 9. Počítat nezdary.

Smolař věnuje pozornost jen svým nezdarům a sečítá je, jeden za druhým. Kdo cílí na úspěch, všímá si jen úspěchů, připomíná si jen to, co se podařilo – to ostatní byly prostě pokusy, projevy úsilí a snahy. Jedno za druhým tak přijímá jen pohodová potvrzení: jo, jsem dobrej, všechno mi vychází!

A to přeji i vám…