Moudrá žena. Trpět, mlčet a přetvařovat se?

Buď moudrá, nevšímej si toho – říkávala mi v dětství babička. Už tehdy se mi to nějak nepozdávalo. Cítila jsem v tom něco nepatřičného. Něco falešného a patetického. Ještě dneska mám ze spojení „moudrá žena“ husí kůži. Je to něco jako „skutečný muž“ nebo „dokonalá matka“.  Vypadat, abychom byli…?

Moudrá žena. Obejmout a zaplakat. To není ani pověstné biedermeierovské «Kinder, Küche, Kirche». Je to něco mnohem horšího.

Moudrá žena je složitý, vysoce organizovaný a vysoce efektivní organismus, který má pevně pod kontrolou a drží pohromadě celou rodinu.

Všichni ji potřebují.

Moudrá žena musí nade vším zavřít oči, jen aby si udržela manžela a zachovala rodinu. Musí být mazaná a přizpůsobivá. Musí umět improvizovat a přetvařovat se. Lichotit a upadat v nadšení. Lhát a dělat pokerový obličej, ať se její hra vyvíjí jakkoli špatně.

Právě ty holky, které v pravou chvíli umějí sehrát „jé, to jsem ale blbka“, jsou ty pravé budoucí moudré ženy, které umějí tak dovedně manipulovat manžela a dokonale maskovat stopy probdělých a do polštáře proplakaných nocí.

Moudré ženy se vdávají po úvaze. Protože moudrostí se rozhodně nerozumí žádné blázniviny, zamilovanosti a jiné potrhlé jednání.

Moudrá žena se na mužovy nevěry dívá přimhouřenýma očima, shovívavě mluví o tom, že muži jsou už od přírody polygamní a nejlepší způsob, jak si je udržet, je pravidelně je vypouštět, aby se pobavili.

Ať zahýbá. Buď nad tím. Buď moudřejší…

Moudrá žena je jako Bree van de Kamp ze „Zoufalých manželek“. Naprogramovaná, hluboce nešťastná loutka.

Zachovej tvář. Drž figuru. Buď moudřejší.



Moudrá žena přesně podle pravidla co se doma uvaří, také vždycky doma jí.  Nikdy nikomu nevypráví žádné zbytečnosti. Proto od ní nikdy neuslyšíte žádnou stížnost ani vychloubání. Abyste nevalili oči. A nezáviděli. Samozřejmě zelení od závisti.

Už jste slyšeli, jak se moudrá žena dělí o své zkušenosti? S hrdostí a pocitem vlastní převahy nad námi, těmi hloupými, nafoukanými a egoistickými hlupačkami, které v životě nic nechápou?

– Když chceš udržet rodinu, musíš být moudrá, – mentorsky káže moudrá žena.

– Někdy je lepší mlčet, někdy se tvářit jako že nic, jindy spolknout trochu té křivdy. A když je ti někdy opravdu zle, nesmíš to dát najevo nebo mít nedej bože špatnou náladu! Muž musí mít domov spojený s klidem a mírem, s pohodlím, tichým přístavem. Moudrá žena to musí zařídit tak, aby důležitá rozhodnutí přijímal výhradně manžel a ona je vždycky nadšená a pěje na něj ódy. Musí to udělat tak, aby muž ani na vteřinku nezapochyboval o své výjimečnosti a o tom, že on je doma pánem, že on je hlava rodiny a má vždycky poslední slovo.

Ve skutečnosti ovšem tohle všechno nemá s moudrostí nic společného…

Moudrá žena nemůže za to, že je moudrá. Vychovali ji tak.

Můžeme ji leda litovat.

Moudrá žena se nemůže nikdy uvolnit, protože všechna ta umělá moudrost znamená ustavičnou tvrdou práci na sobě samé.

Hra na moudrou ženu není nic jiného než potlačování problémů, jejich ukrývání v sobě samé. Zakládání na neurózy.

Podobná moudrost hraničí s nikomu nepotřebným sebeobětováním. Pro blaho rodiny. Je to třeba. Opravdu je to třeba?

Moudrá žena ví, že egoismus je nemoc vlastní mladé a nezralé duši – píše se to v článcích, které vyučují ženy moudrosti.

No právě. O tom přece mluvíme.

Buď moudrá, mlč.

Buď moudrá, trp.

Buď moudrá, nevšímej si toho.

Tvař se, že to tak má být.

Bůh nás chraň takové moudrosti!

Skutečná moudrost přichází až s léty. A zdaleka ne ke každému. Bohužel. Určitě nespočívá v tom, že budeme trpět, mlčet a tvářit se.